Naše výlety a procházky se psy |
MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
Okres Opava
Dobroslavice - procházka zámeckým parkem |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 28.6.2011 s naší GAILOU. Toté vzhledem k hárání Gaily musel bohužel zůstat doma. Jedná se o nenáročnou odpočinkovou procházku na odpoledne. Trasa vede bývalým zámeckým parkem.Zámek se zde bohužel nedochoval, neboť za bombardování za druhé světové války byl on jakož i téměř celá tato krásna vesnička zničen. V zámeckem parku se dochovala pouze zámecká váza (v pozadí na fotce). Autem jsme jeli z Ostravy přes Děhylov do Dobroslavic (cca 15km). Auto jsme zaparkovali naproti zámeckému parku. Přešli přes cestu a vydali se vyšlapanými pěšinkami zámeckým parkem, kde se nacházejí nádherné stromy. V parku jsme narazili rovněž na pozůstatek starého mostu.Konec procházky jsme zakončili v hospůdce kuželna u které se nachází spousta prolézaček a houpaček, takže naše dcerka Anetka se měla možnost ještě pořádně vyřádit. |
Háj ve Slezsku - naučná stezka "Hájeckými chodníčky" |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 26.6.2011 s GAILOU a TOTÉM a taky GITOU Czech Rea a jejími pánečky. Jedná se o naučnou stezku, kde je možno shlédnout pozůstatky těžkého pevnostního opevnění.Téměř celá trasa vede lesem.trasa je mírně členitá, čekají nás mírná stoupání a prudší klesání. Autem jsme dojeli od Ostravy, přes Velkou Polom do Háje ve Slezsku kde jsme u vlakového nádraží zaparkovali (autem z Ostravy cca 0,5h - 18km) Přímo před nádržím je rozcestník a my jsmwe se vydali doprava souběžně se zelenou a žlutou turistickou značkou vesnicí a pak už do kopce k lesu k rozcestí pod Padařovem(0,5km). Odtud už je trasa pouze lesem, doprava po zelené naučné stezce, která vede souběžně se zelenou značkou (směr Hrabyně) na vrch Padařov. Zde jsme viděli již jedno opevnění a dále jsme pokračovali po zelené naučné stezce až k asfaltové hlavní cestě.Pokud se po hlavní trase vydáme doleva (směrem na Hrabyni) natrefíme na pěknou třešńovou alej, takže v třešńovou sezónu je možno se trošku "posilnit" třešněmi. Po posilnění jsme se otočili a šli zpět po zelené turistické značce, kde jsme měli možnost vidět další pozůstatky opevnění. Vrátili jsme se do výchozího bodu rozcestí pod Padařovem. Odtud pokračujeme po žluté turistické značce 1,5 km do údolí Čertova mlýna, kde je možno se občerstvit v hospůdce v areálu Čertova mlýna, děti se mohou trochu proskákat na trampolíně, dáme napít psům a můžeme pokračovat dál. Z Čertova mlýna pokračujeme po žluté značce 0,5km k rozcestníku Dubská Odtud pokračujeme po zelené turistické značce k rozcestníku Ostrá hůrka Pak znova po zelené do výchozího bodu k nádraží v Háji ve Slezsku. |
Hradec nad Moravicí |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 21.7.2012 s Anetkou a naší GAILOU. Autem to máme z Ostravy do Hradce nad Moravicí 38 km, takže poměrně kousek. Autem se dá dojet přímo až k zámku,ale bývá tam poměrně obsazeno a tak jsme auto nechali zaparkované pod kopcem u prodejny potravin a po cca 10 minutách chůze do kopce jsme se dostali k výchozímu bodu naší trasy k zámku. Odtud jsme se vydali nádherným zámeckým parkem na jehož začátku je spousta krásných vyhlídkových míst do okolí po hlavní zámecké pěšině od které jsme se po chvíli odklonili a pokračovali z kopce po červené stezce směr "Pilarka". Tato stezka už byla zcela "liduprázdná" a podle toho že byla úzká a vedla docela zprudka dolů jsem předpokládala, že i "cyklistuprázdná", ale chyba "lávky", cestou dolů se se "smrtí v očích" kolem nás 4 sebevrazi a kolech prohnali. Dole po 2 km jsme se napojili na žlutou značku a pokračovali stále z kopce. Tato cesta už je široká a je třeba si dávat pozor na častější výskyt cyklistů. Pak jsme se odklonili od značené trasy a vydali se doprava směrem k řece (z trasy je již vidět i most přes řeku ). U mostu se Gaila vykoupala a občerstvila a my se vydali zpět stejnou cestou s tím, že jsme již nešli po červené,ale pokračovali nahoru 1 km po žluté. Po km jsme přešli u rozcestníku na zelenou trasu a pokračovali zpět k zámku. Na zelené trase už jsme žádného cyklistu naštěstí nepotkali. Občas jsme přelézali popadané stromy, takže v tomto úseku by cyklistům nic jiného nezbývalo než se naučit létat. U zámku jsme pořídili na památku pár fotek a pak jsme si zašli za odměnu a zmrzlinu do zámecké cukrárny. Byla to krásná a pohodová odpolední procházka, kterou zvládnou i menší děti. |
Kozmice-pramen Juliánka a pískovna v Dolním Benešově |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 23.6.2011,06.05.2012 s GAILOU a Totém. Autem jsme dojeli od Ostravy, přes Děhylov do Kozmic, na konci Kozmic jsme odbočili za fotbalovým hřištěm doleva a pokračovali nádhernou alejí stále rovně až jsme dojeli k parkovišti, které se nacházelo po levé straně. Zde jsme odstavili auto a pokračovali po cestě dál pěšky. Po zhruba 300m byla značená odbočka k prameni Juliánka, je to krásně upravené místo místními hasiči, je zde možnost napít se vody přímo z pramene a mysleli zde i na pejsky, kde jim z kamení vyrobili jezírko, kde se mají možnost nejenom napít,ale i ochladit, čehož využila naše milovnice vody Gaila. Toté si jen tak "decentně" smočil pacičky a napil se Po osvěžení a nafocení jsme pokračovali po pěšince dále mírně do kpečka až do lesa, kde jsme přišli na širší cestičku a dali jsme se vlevo a cesta nás opět vyvedla na asfaltovou cyklotrasu kde jsme pokračovali až k rozcestí, po kterém jsme pokračovali rovně, kde jsme zhruba po 300m došli k pískovně. Od pískovny jsme vrátili zpět k rozcestí, dále je buď možno jít rovně (stejnou cestou), nebo my jsme se vydali doprava a šli stále rovně, až jsme narazili po levé straně na krmelec u něj jsme odbočili doleva a šli stále rovně až k ohradě lesní školky, po té jsme odbočili doprava a pak až jsme natrefili na cestičku vedoucí doleva, tak po ní a byli jsme zpět u auta. Byla to velmi přijemná odpolední dvohodinová procházka. |
Naučná stezka okolo Vřesiny |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 01.02.2014 s GAILOU a Deou. Autem jsme dojeli od Ostravy, přes Hlučín do Vřesiny k fotblovému hřišti, odkud jsme pokračovali pěšky lesem po zelené značce naučné stezky na Vodní důl. Cestou je 8 zastavení s pěkným a poučným povídaním o zdejší přírodě, je zde taky množství popisků po trase rostoucích stromů. Trasa je nenáročná téměř celá po rovině. Byla to velmi přijemná odpolední tříhodinová procházka. |
Vyhlídka Bellaria |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 16.06.2018 s JAIROU a Deou. Autem jsme dojeli od Ostravy, přes Opavu do Hradce nad Moravicí směrem na Žimrovice (ulice Žimrovická) k hotelu Bellaria, odkud jsme pokračovali po červené turistické značce přes vodu a kolem louky směrem k mostu přes Moravici a k lesu, kde jsme se naojili na žlutou turistickou zpevněnou stezku a mírně stoupali k rozcestníku pod Doubravou. Odtud jsme se vydali po zelené turistické značce lesem 1,5 km k místu pod Bellariii a odtud jsme prudkým stoupáním vyšlapali 0,5 km k vyhlídce Bellaria a následně se vydali stejnou cestou zpět. Na počátku naši cesty jsme byli poněkud vyděšeni z velkého množství cyklistů, ale na zelené trase na hřebeni nad Hradcem nad Moravicí jsme byli zcela sami a měli jsme skrz les krásný výhled do údolí. Trasa je nenáročná jen výšlap na vyhlídku je poněkud prudší. Byla to velmi přijemná odpolední tříhodinová procházka. |
Weisshuhnův kanál |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 13.6.2011 s GAILOU a Totém. Autem jsme dojeli od Ostravy do Hradce nad Moravicí a pak do Žimrovic, kde jsme na úplném konci obce po levé straně odstavili auto (je tam naučná cedule s popisem kanálu). Odtud jsme se vydali po červené trase nahoru k chatám, po té co jsme narazili na staré svodidla jsme za nimi objevili cestičku, která šla prude z kopce až ke kanálu a po té jsme již pokračovali po levém břehu kanálu cca 2km, po té jsme se opět napojili na červenou značku (rozcestník most vodního náhonu) a pokračovali jsme po ní až k papírenskému splavu, zde je dobrý přístup k vodě a pejsani se mohou napít a trochu se osvěžit ve vodě (1,5km). Odtud jsme se vrátili zpět po červené značce k autu (4km). Celá trasa vede po většinu lesem, trasa je nenáročná,zvládnou to i menší děti téměř celou cestu se jde po rovině (snad nějaké mírné klesání a stoupání,ale opravdu nepatrně. Po úspěšném absolvování celé trasy jsme kousek popojeli autem do Žimrovic k poště kde se po pravé straně nachází zahradní hospůdka s venkovním posezením a velkým hřištěm, kde se mohou vyřádit neposedné děti, které trasa určitě neunavila :-) a my jsme se mohli trochu občerstvit před cestou domů. |
z Jánských koupelí na Kružberk |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 23.5.2012 s GAILOU a Totém . Autem jsme dojeli od Ostravy do Jánských koupelí (cca 49 km), kde jsme naproti bývalého lázeňského domu odstavili auto. Pak jsme přes most přešli řeku Moravici a pokračovali po červené turistické značce až ke hrázi Kružberské přehrady (5,5km). Cesta vede zpočátku lesem kolem řeky Moravice, po té cca 0,5 km po asfaltce je zde zákaz vjezdu, jen tu vede cyklotrasa, takže v tomto úseku je možno potkat více cyklistů, pak cesta odbočuje doleva a vede opět lesem, cestou jsou krásné výhledy na řeku Moravici a údolí. Po 2,5 km dojdete do obce Kružberk, kde je nutno chvíli mít psy na vodítku neboť cca 200 m se jde kolem hlavní cesty, pak opět cesta odbočuje doprava do zákazu vjezdu a pokračuje až k hrázi Kružberské přehrady. Cesta již vede po asfaltové cestě až ke skalám, kde potkáte spoustu horolezců. Naproti skal je dobrý přístup do Moravice, takže tam se mají možnost pejsci pořádně vykoupat a osvěžit, ti naši tho využili maximálně :-) viz fotky a pak už nás čeká posledních cca 400m na hráz Kružberka. Pak je možné se vydat stejnou cestou zpět. My jsme prošli na druhou stranu přes hráz a za hrází odbočili do lesa doleva a zkratkou lesem (zde není možno s kočárkem) sešli k penzionu Velké Sedlo,¨kde jsme se občerstvili a trošku si odpočinuli a pak jsme prošli přes můstek opět ke skalám a po červené pokračovali zpět do Jánských koupelí. Jánské koupele patří dnes již k "zapomenutým lázním" a "úspěšně", což je velká škoda chátrají. Zdejší uhličitoželezitá voda se dřív využívala k léčbě oběhových omemocnění, navíc je zde čisté ovzduší bohaté na ozón. Lázně byly definitivně k rekreačním účelům uzavřeny v roce 1993 a od té doby chátrají, což je veliká škoda. Trasa je velice hezká vede téměř po rovince jen z občasnými terénními nerovnostmi, takže je vhodná k absolvování i s malými dětmi. |
z Bílé na Bobek |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 13.9.2012 s naší GAILOU. Autem jsme dojeli na Bílou a zaparkovali na pakovišti pod sjedovkou naproti hotelu Pokrok. Odtud jsme se vydali po modré turistické značce směrem na Bobek (3km) - cesta vede lesem, asi 1 km se prudce stoupá do kopce pak už se jde po hřebeni občas s mírným stoupáním. Opět se nahoře můžete kochat krásnými výhledy do údolí. Ty nás čekají i na Bobku, kde je uděláno i posezení a popsáno co je možno vidět. Pak se jde po červené značce 3,5 km k rozcestníku Hluchanka, opět hřebenová trasa občas sem tam stoupání a klesání a nádherné výhledy. Je možno si trasu trošku zkrátit, kousek pod Bobkem cca O,5 km je směrovka pro lyžaře pokračující vpravo na Bílou 3,8 km, my jsme ale "poctivě" šlapali na Hluchanku. Z Hluchanky už se jde po asfaltce dolů (3km) do údolí Velké Smradlavy a odtud se jde další 3km zpět na Bílou. Tento úsek jsme si trošku pozměnili, šli jsme z Hluchanky dolů až jsme po pravé straě uviděli statek, před ním vede polní místní cesta směrem doprava, tak jsme se po ní vydali a šli dolů, pak jsme se drželi pořád vpravo a šli stromovou alejí do lesa po zpevněné komunikaci. Pak se cesta rozdvojovala vlevo a vpravo. Vydali jsme se vlevo a šli táhlou cestou lesem až jsme narazli opět na zelenou značku vedoucí na Bílou a odtud jsme již pokračovali zase vzorně po trase, takže údolí Velké Smradlavy jsme minuli. Po sejítí na Bílou se jde závěrečný cca 0,5 km úsek podél řeky kde je spousta prolézaček pro děti, takže unavené děti, které se cestou neustále ptaly "kdy už tam budem?", opět zázračně nabraly sílu a vyřádily se na četných houpačkách a prolézačkách a pejskové se můžou vykoupat, což jsem Gaile nedovolila, neboť by nás asi nepustili do hospody :-). U hotelu Pokrok jsme ještě opět zázračně čilým dětem dopřáli "za odměnu" dětské centrum, které v zimě slouží jako dětská sjezdovka, teď je tam možnost bobovat na pneumatikách, jezdit ve šlapacích autíčkách, skákat na skákacím hradu....otevřeno do konce září až do 18h, do areálu je možno jít se psy, takže my dospělí jsme jen situaci kotrolovali z laviček. Pak jsme si konečně dali za odměnu kýžený oběd, teda vlastně už večeři v hospůdce a pak pokračovali zpět domů Byl to krásný výlet, možná spíš vhodný pro dospělé turisty bez dětí, pro děti je cesta příliš zdlouhavá a jednotvárná aspoň naše 7-letá Anetka a její kamarádka Kája (8let) to tak cítily,(chyběla uprostřed hospůdka k odpočinku a posílení) takže příště s dětmi zvolíme pod Bobkem asi lyžařskou "zkratku". |
z Bumbálky na chatu Sněžná |
|||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 06.9.2042 s naší GAILOU a DEOU a kamrády Libou a Mirkem z Přerova. Autem jsme dojeli na Bumbálku a zaparkovali na pakovišti, odtud jsme se vydali po hřebeni po červené turistické značce směrem na Kmínek (4km) - cesta vede lesem, po hřebeni po mírně zvlněném terénu. Cestou je spousta nádherných výhledů. Jelikož jsme chtěli spíše relaxovat než se někam honit využili jsme tuto nenáročnou procházku na které se dají i sbírat v okolních lesích v houbařské sezóně houby. |
z Kořařisk na Ostrý a Kamenitý |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme poprvé podnikli 8.9.2012 s naší GAILOU. Autem jsme dojeli na konec Košařisk (cca 60km od Ostravy), kde je po pravé straně velké parkoviště, odtud jsme již pokračovali na Ostrý (3,5km). Zpočátku se jde docela prudce po kamenité cestě.\)cca 1,5 km) Po výstupu na Ostrý-Salaš už je stoupání na Ostrý pozvolné. Na ostrém jsme si dali výborné brynzové halušky a po cca 1,5 hodinovém odpočinku jsme pokračovali 5,5 km na chatu Kamenitý. Tato trasa už je hřebenová, velká část je mírně z kopečka. Na rozcestníku to není přímo značené, ale jde se směr Kalužný - Babí vrch - Kozubová. Na Kamenitém jsme si dali kafíčko a pohár adodalitrošku zamlsali, Anetka si zaskotačila na houpačkách, udělali jsme pár fotek a pak se vydali posledních 4,5 km z kopce dolů do Košařisk k autu. Byl to krásný výlet, až na 3km výstup nádherná hřebenovka, je možno si i cestou odskočit do lesa na houby nebo borůvky, cestou je spousta míst, kde je nádherný rozhled do údolí. Dne 3.9.2016 jsme si tento výlet zopakovali tentokrát nejenom s Gailou ale již i s její dcerou Deou a vnučkou Jairou, které za tu dobu postupně přišy na svět a doplnily naši smečku. Tentokrát nám dělal společnost skoro 13-ti letý psí dědeček Oktík a jeho pánečci Renča a Ivan. Nic moc se za ty 4 roky nezměnilo, jen chata Ostrý zas poněkud více zchátrala, chata Kamenitý zase víc "rozkvetla", je zde krásně vidět která chata je pouze v nájmu a slouží nájemníkům jako "dojná kráva" a majitel neinvestuje ani korunu a na Kamenitém jak se majitel snaží, opět jsou vybudovány nové posezení, kuchyń jako vždy úžasná. Opět jsme měli smůlu že po poměrně poklidném výstupu na Ostrý nás na vrcholku čekalo zděšení v podobě desítek turistů a cyklistů, zase sme se trefili do cykloakce a turistické akce na tomto místě, takže dalšího klidu jsme se dočlali až při sestupu z Kamenitého do Košařisk, kde jsme nikoho nepotkali. Z toho plyne poučení, že příště půjdeme tuto krásnou tůru raději někdy přes týden, kdy si vezmeme dovolenou a všichni ostatní snad budou v práci. |
z Kořařisk na Kamenitý a Kozubovou |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 24.8.2013 s našimi psími holkami GAILOU a DEOU. Autem jsme dojeli na konec Košařisk (cca 60km od Ostravy), kde je po pravé straně velké parkoviště, odtud jsme již pokračovali po modré na chatu Kamenitý (4,5km). První 4 km pozvolné stoupání po zpevněné cestě, posledních 0,5 km je to již hřebenovka. Na chatě Kamenitý jsme se najedli a napili, pak jsme ještě na louce před příchodem k chatě nafotili nějaké fotečky a pokochali se krásnými výhledy do údolí a pak jsme pokračovali po žluté turistické značce (3,5 km) na Kozubovou, zpočátku se mírně stoupá, pak je cca 2 km stoupání prudší. Na Kozubové jsme si dali kafíčko, opět venku,ale asi by i zde se psy neměl být problém a pak jsme se vzárili po žluté zpět k rozcestí Kamenitý (2,5km) a odtud po modré zase zpět (4km) do Košařisk. Opět jsme téměř nikoho cestou nepotkali. |
Visalaje - Grůň - Bílý kříž |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 18.9.2011 s GAILOU. Autem jsme dojeli k hotelu Visalaje. zde jsme se na terase posilnili obědem a podívali jsme se do minizoo, která je u hotelu volně přístupná. Zde jsme si pohladili velmi společenské ovečky a minikozičky.Pak jsme pokračovali po zelené turistické značce nejprve mírným, pak trošku prudším stoupáním a pak už po hřebeni na Grůň ke Švarné Hance, kde je možnost se občerstvit a odpočinout si. Pak jsme pokračovali zpět po hřebeni na Bílý kříž (3,5 km) a nakonec z Bílého Kříže z kopce dolů na Visalaje (2km). Je to moc hezká procházka v krásném čistém nádherném prostředí, akorát je třeba dávat pozor zejména při cestě z kopce dolů na Visalaje na občas dost bezohledné cyklisty :-(. |
z Podolánek na Martiňák |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 12.7.2012 s naší GAILOU, sedmiletou dcerkou Anetkou a kamarádkou Katkou a jejími psy Edym, Oktyma Andreasem. Autem jsme dojeli do Podolánek na Kociánku, kde jsme zaparkovali. Po té co se pejsci dostatečně občerstvili v potoce, jsme pokračovali do kopce po modré turistické značce až na vrchol Martiňák. Trasa je do kopce,ale stoupání je nenáročná, kdysi ji zvládla i naše dcera Anetka ve 3 letech. Na Martińáku jsme se občerstvili výbornými kynutými borůvkovými knedlíky a haluškami a pak jsme se vrátili stejnou trasou zpět k autu. |
z Konečné na Bílý Kříž |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 20.7.2012 s naší GAILOU a sedmiletou dcerkou Anetkou a kamarádkami Katkou a jejími psy Edym (EMIR ze Staměřic), Oktym a Andreasem z Malánek, dále Dančou (chs. z Malánek) a jejími psími holkami Brendou Bermondo Bohemia a Agirou z Malánek, Evičkou (chs. Eldegi) a jejími holkami Vendi (Causa Vivendi Eldegi) a Aničkou (Anirys Eldegi) a Vendou s bernským klukem Bertíkem (Bodie Junior Eldegi) Autem jsme dojeli na Konečnou což je pomezí Moravy a Slovenska a odtud jsme se vydali po červené směrem na Bílý kříž. Trasa je nenáročná, stoupání mírné, občas přijde na chvíli i klesání takže se jde opravdu pohodově. Po 2,5 kilometrech se možno se občestvit na chatě Doroťanka. My jsme, ale pokračovali směle dál. Cestou za Doroťankou už je možno se postupně občestvovat opravdu bohatou úrodou borůvek, pokud se jde ve správném období, jako jsme šli my :-). V cíli naší cesty na chatě Sulov na Bílém kříži jsme si dali výborný oběd, někteří kynuté borůvkové knedíky a někteří výborný listový špenát. Po odpočinku a dobrém obědě jsme ještě pořídili společné fotky a pak jsme pokračovali zpět. Tentokrát abychom nešli stejně po zelené trase směrem do údolí Černé (6km) - celou dobu cesta vede z kopce a je po asfaltce a pak 2 km mírným stoupáním po modré se dojde zpět k autu na Konečnou. Na zpáteční trase se dá občas potkat auto nebo kolo a tak je třeba dávat větší pozor. Tím, že je celá tato trasa asfaltová, doporučila bych ji spíš pro kočárky nebo kola a my sami příště půjdeme raději pohodovou i když stejnou lesní trasou červenou. |
z Moravky na Visalaje stezkou "kouzelného dědečka" |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 22.7.2012 s kamarádkou naší Anetky Kájou, její maminkou a naší GAILOU. Původní plán byl trošičku jiný, neboť jsme plánovaly jit z Morávky po zelené přes Malý a Velký Travný až na Visalaje. Vzhledem k tomu, že jsme z Ostravy vyjely tentokrát poměrně pozdě a na Morávku, kterou máme z domu cca 38 km jsme se dostaly po 11 hodině a původní délka trasy byla celkově 22 km,¨ měla jsem trošku obavu, aby to pro 7 leté holky nebylo trošku moc a my nic "nelámali přes koleno". Navíc jsme chtěly nasbírat i trošku borůvek, takže časově by to bylo dost nereálné, pokud bychom se nechtěly dostat domů až za tmy. Proto jsem se rozhodla autem pokračovat přes řehradu Morávka s tím, a že někam dojedeme. Pokračovaly jsme tedy ještě cca 10 km kolem přehrady až jsme dojeli k autobusové točně a parkovišti Bebek. Dál už byl zákaz vjezdu. U parkoviště nebyl žáden rozcestník pouze směrovky pro cyklisty a tak jsme si původně myslely, že se vydáme po jedné ze směrovek a uvidíme kam dojdem. Štěstí však stálo při nás, kde se vzal tu se vzal skoro jako v pohádce se u směrovek objevil "kouzelný dědeček" - starousedlík, kterému zjevně bylo smutno a potřeboval si popovídat a tak se nás ptal kam jdeme. Řekla jsem mu že bychom chtěli dojít na Visalaje. Ochotně nám poradil cestu, která sice není turisticky značená,ale na Visalaje se po ní dostaneme. Hurá, jsme zachráněny a náš stanovený cíl nakonec přece jen bude "dobyt". A tak, jak nám dědeček poradil, tak jsme tedy šly. Zpočátku podél potoka ani ne 0,5 km po cyklistické stezce směrem "Bukovina". Potkali jsme všeho všudy 1 cyklistu, takže pohodička a pak, až cesta odbočovala do prava do lesa přes mostek z cyklotrasy jsme odbočily a šly širší kamenitou cestou kolem potoka. Po cca 1 km se cesta roztrojovala (za hrází potoka), my jsme se vydaly tou prostřední mírně kamenitou po pravé straně se nad námi otvíral les bohatý na borůvčí a plný zralých borůvek, takže jsme neodolaly a trochu se všechny "napásly" včetně naší všežravé Gaily. Po fialové svačině jsme pokračovaly kamenitou cestou stále do kopce, dalo se i lesem podél cesty až jsme vyšly na zelené trase kousek pod hotelem "Beskyd" na Visalajích a pak již pokračovaly po zelené směrem k hotelu Visalaje, kde jsme si daly přestávku a oběd a pak pokračovaly zase zpět. V borůvkovém lese pak byla delší přestávka. Holky stavěly lesní domečky a maminky sbíraly borůvky domů na knedlíky a Gailinka děti i maminky vzorně hlídala. Pak jsme již pokračovaly zpět k autu. Cestou zpět jsme se ještě zastavily nad přehradou v penzionů kde Kája trávila školu v přírodě, bylo tam moc hezky, krásné okolí a velké dětské hřiště, tak si holky pohrály a pak jsme pokračovaly a pod přehradou si daly ještě jednu přestavku u hotelu AC Morávka, kde zase trávila školu v přírodě naše Anetka a taky nám to tam chtěla ukázat, opět krásné okolí s hřištěm a jezírkem se pstruhy (viz úvodní fotka), takže si holky opět pohrály a pak už celá naše holčičí výprava zamířila k domovu. Děkujeme Ti, kouzelý dědečku. |
z Moravky na Okrouhlici |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 1.10.2016 s naší GAILOU, DEOU a JAIROU JAIROU. Trasa začíná u autobusové zastávky Morávka - U spolka, kde je i parkoviště a je značena červenou turistickou značkou. Vede převážně po zpevněné cestě, takže je ji možno absolvovat i s kočárkem, za předpokladu dobré kondice v tlačení kočárku do kopce, neboť trasa vede až do cílového místa Okrouhlice 7,5 km do kopce. Trasu je možno zkrátit k rozcesti Nad Myšacím (5 km). My jsme měli trasu cca o 4 km kratší neboť jsme ji vzali z chaty našich znáých lesní zkratkou. Trasa mě zaujala zejména nízkou frakventovaností, nepotkali jsme žádného cyklistu a jen 2 skupiny turistů jinak jsme šli celou cestu sami. Cestou je možno se kochat nádhernými výhledy do okolí, mj. je vidět krásně i Lysá Hora. Tento poklidný výlet bez civilizace jsme si my i pejsci moc užili. |
z Moravky na Bílý kříž a Visalaje |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 16.8.2013 s našími pejsky GAILOU a DEOU. Autem jsme zajeli na Morávku na parkoviště k točně Bebek (cca 45 km). Zpočátku jsme šli podél potoka po cyklistické stezce směrem "Bukovina" až jsme narazili na zelenou turistickou značku a ta už nás zavedla až na rozcestník Bílý kříž (3,2 km) od parkoviště. Stídají se zde úseky zpočátku mírného stoupání, které se pak poslední kilometr mění v prudší. Od rozcestí Bílý kříž je to již k chatě Sulov jen 0,3 km. Tam jsme se občerstvili a pak jsme pokračovali na Visalaje nevím už jaká to byla značka,ale je to směr Ježánky (cca 3km - nevím přesně) celou cestu se jde z kopce. V hotelu Visalaje jsme si dali výborný oběd a na terase se pokochali krásným výhledem na Lysou horu a pak opět z kopečka jsme pokračovali neznačenou ale nám dobře známou "stezkou kouzelného dědečka k autu. |
z Visalají na Lysou horu |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 27.8.2013 s mým taťkou, 8-letou dcerkou Anetkou a našimi psími holkami GAILOU a DEOU. Vzhledem k tomu, že každý turista touží "pokořit" Lysou horu a jsou i tací, kteří zde chodí téměř každý den, takže hlavně ve dnech pracovního klidu připomíná Lysá hora a trasy na ni směřující spíše "Václavák", rozhodla jsem se že tento výlet podnikneme ve všední den, kdy je na horách přece jen trošku méně turistů. Existuje spousta možností pro výstup na Lysou horu. My jsme si vybrali relativně nejmíň náročnou, ze všech náročných tras, ale i tak jsme překonali cca 1000m převýšení...,ale provázeli nás zpočátku i úseky klesání, střídající se s mírným stoupáním a pak se již pouze střídalo mírnější a prudší stoupání. Zaparkovali jsme u hotelu Visalaje, odkud jsme šli po zelené značce na rozcestník Ježánky. Odtud jsme se vydali po červené turistické značce. Zpočátku se střídaly úseky mírného stoupání a klesání, a to cca 3 km, cesta vede část lesem, pak mezi chatami, loukami a pastvinami s ovcemi a kravami. Pak už jde cesta pouze do kopce převážně lesem, trasa párkrát protne asfaltovou cestu, která vede na Lysou horu, od prvního protnutí se dá pokračovat po asfaltce až nahoru (5km), my jsme však pokračovali dále po červené prudší cestou lesem, až cca 2,8 km pod vrcholem, kdy se červená na chvíli spojila s asfaltkou, jsme již na vrchol pokračovali po asfaltce, protože červená byla nepříjemně kamenitá. Pod sjezdovkou jsme asfaltku zase opustili s po sjezdovce jsme zamířili k vrcholu Lysé hory. Na vrcholu jsme se rozhlédli do všech možných stran, podívali se k vysílači, památnému monumentu a prohlédli si jak pokračuje výstavba dvou nových turistických chat na vrcholku. Na můj vkus jsou chaty stavěny v příliš velkolepém stylu a do zdejšího koloritu se příliš nehodí. Pak jsme se na chvíli šli občerstvit do léta Lysé hoře věrně složícímu "Šantánu" a pak jsme se vydali tentokrát už celou cestu věrni červené turistické značce zpět na Visalaje, kde jsme celodenní výstup zakončili posezením na venkoví terase hotelu Visalaje, kde jsme si dali naši obědovečeři. Počasí se nám taky moc povedlo nebylo ani vedro ani zima, provázelo nás slunečno i oblačno, bez deště a viditelnost z Lysé hory do údolí byla taky vynikající, zkrátka výlet se nám vydařil. |
Okres Nový Jičín
z Jestřábí ke Stříbrnému jezírku a okolí |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 24.9.2016 s naší GAILOU,DEOU, JAIROU. Výchozím bodem trasy je hřbitov u kterého končí asfaltka a kde se dá zaparkovat ve vesničce Fulnek - Jestřábí. Autem z Ostravy je to do výchozího bodu cca 30 km 0,5h jízdy autem. Trasa se nenáročná, pohodová odpolední procházka. Cesta je značená červenou turistickou značkou. Výchozím bodem naší trasy byl hřbitov ve vesnici Jestřábí. Odtud to ke stříbrnému jezírku bylo cca 1,5 km. Protože se nám trasa zdála krátká pokračovali jsme od odbočky ke stříbrnému jezírku zpevněnou cestou dál rovně a na dalším lesním rozcestí jsme se vydali doleva, pak jsme se opět potkali s červenou turistickou trasou, která od Stříbrného jezírka pokračovala do Oder (cca 4 km), po červené jsme se kousek vrátili ve směru ke Stříbrnému jezírku a pak z trasy zase odbočili doprava travnatou lesní cestou, kterou jsme se dostali až k poli. Pak jsme pokračovali úvozní cestou mezi poli až jsme došli k dalšímu poli, kde naši trasu křížovala zpevněná cesta odbočující doleva a směřující k lesu. Po té jsme pokračovali a ta nás pak dovedla zpět na červenou značku ke Stříbrnému jezírku a odtud jsme se vrátili zpět k autu. Byla to krásná cca 1,5 hodinová procházka lesem vedoucí téměř po rovině. |
Z Pinduly na Velký Javorník |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 11.1.2014 s naší GAILOU a DEOU a našimi přáteli Libou a Mirkem Nevřivovými. Výchozím bodem trasy je parkoviště na sedle Pindula (naproti kolibě). Autem z Ostravy je to do výchozího bodu cca 42 km a 1h jízdy autem. Trasa se nenáročná, pouze na začátku trasy cca 1 km a na konci trasy 1,5 km je prudší stoupání. Cesta je dobře značená začíná u koliby v sedle Pindula po modré turistiké značce na Malý Javorník. Vystoupali jsme prudce lesem a došli na zpevněnou cestu. Po té jsme pak pokračovali. Ze zpevněné cesty pak modrá odbočuje do lesa do prudkého kopce, ale my jsme pokračovali dál zpevněnou pohodovou cestou až se začala cesta křížit s další zpevněnou cestou vydali jse se doleva po zelené zpevněné cestě, která náss dovedla až na Malý Javorník. Odtud jse pak pokračovali 1,5 km po červené na Velký Javorník kamenitou cestou s trochou většího stoupání. Na Velkém Javorníku jsme se občerstvili venku čajem (bylo tam opravdu hodně lidí) a pak jsme se vydali zpět. Na Velkém javorníku je také rozhledna na kterou je možno vylézt. Trasa se to moc hezká, za pěkného počasí nabízí krásné výhledy do okolí. |
ZLÍNSKÝ KRAJ
Okres Kroměříž
Z Tesáku na Svatý Hostýn |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 28.9.2011 s naší GAILOU a DEOU a našimi přáteli Libou a Mirkem Nevřivovými. Výchozím bodem trasy je parkoviště na Tesáku. Autem z Ostravy je to do výchozího bodu cca 80 km a 1,15h jízdy autem - cesta je příjemná z Ostravy po dálnici a sjed u výpadovky na Hranice na Moravě. Z Hranic směrem do Bystřice pod Hostýnem, tam jsou už ukazatele na Tesák, ale kdyby někdo přehlídl, tak jet na Chvalčov a odtud už není kde zabloudit. I když je trasa co se délky týče docela dlouhá, je jinak nenáročná, jedná se o hřebenovou trasu se střídavými úseky klesání a mírného stoupání. Cesta je dobře značená začíná se po zelené turistické značce a pak už se pokračuje pomocí ukazatelů. Cíl trasy - Svatý Hostýn je opravdu překrásný kostel s nádhernou výzdobou. Prošli jsme se taky zdejší křížovou cestou, pak jsme se naobědvali v penzionu Ovčárna a nakonec jsme sešli k vodní kapli, kde je Hostýnská zázračná voda. Odtud jse pokračovali lesní neznačenou cestou a došli jsme na zpáteční trasu. Kousek od Svatého Hostýna je možno dojít na rozhlednu, tam už jsme nedošli, tak zas někdy příště....Trasa je to moc hezká, se spostou krásných výhledů, tak se ani nedivím, že je turisty tak oblíbená. |
OLOMOUCKÝ KRAJ
****
K Pramenům Odry |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli 25.9.2016 s naší GAILOU,DEOU a JAIROU. Výchozím bodem trasy je parkoviště v obci Kozlov. Autem z Ostravy je to do výchozího bodu cca 50 km a 1h jízdy autem. V obci Kozlov odbočíme doprava, kde je již naznačeno parkoviště a šipka ukazující k pramenům Odry. Trasa vede vojenským prostorem Libavá a je přístupná pouze o víkendech nebo ve svátky. Je to nenáročná odpolední procházka vedoucí po rovině z větší části po zpevněné cestě, ale dá se jít i čás po louce. Cesta je značena červenou turistickou značkou. Cíl trasy - prameny Odry, což je přístřešek v lese ve kterém je kanálek zřejmě pramínek, nic závratného a obdivuhodného, ale člověk může říct, že byl u pramene :-). |
Okres Šumperk
ze Skřítku na Zelené kameny |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli poprvé 28.10.2014 s naší GAILOU a DEOU, společně s našimi kamarády Libou a Mirkem Nevřivovými. Výchozím bodem trasy je parkoviště Skřítek - sedlo (z Ostravy je to cca 100 km - 2 hodiny jízdy autem). Od motorestu Skřítek jsme přešli přes hlavní silnici a vydali se po zelenéě značené cestě až k informačnímu místu Pod Ztracenými kameny (2km) (zpočátku se jde téměř po rovině po zpevněné cestě a pak se cca 2/3 trasy stoupá lesem. Odtud jsme šli po žluté trase 1,5 km téměř o rovině k Zeleným kamenům, kde je přítřeší a lavičky. Odtud jsme pokračovali z kopce po zpevněné silnici po červené cyklotrase k rozcestí Žlutý potok 3,5 km a pak cca 0,5 km jsme stoupali cca 0,5 km lesní cestou do kopce, kde jsme se pak napojili zase na širokou zpevněnou cestu kterou jsme se po červené cyklotrase dostali zpět na Skřítek. Je to velmi pohodová nenáročná prosluněná trasa vhodná na pozdně podzimní výlety, kdy se brzy stmívá. |
Okres Vsetín
Kasarne - rozhledna Stratenec - Velký Javorník |
||||||||||||||
Tuto trasu jsme podnikli poprvé 16.11.2013 a pak znova 29.8.2014 s naší GAILOU a DEOU. Výchozím bodem trasy jsou Kasárně parkoviště - (dojezd od Bumbálky na Velké karlovice a tam odbočit u kapličky doleva směrovka hotel SÚS) je tam víc možností parkování, my jsme zajeli co to šlo nejvýše a pak jsme se vydali po žluté trase opustili jsme chaty a lesem stoupali k rozcestníku na louce do sedla Gežov (35 min) a pak po červené k rozhledně na Stratenci, kde jsou vybudovány i betonové památeční kříže. Odtud jsme se vydali zpět do sedla Gežov a odtud jsme mírně stoupali 30 min na Velký Javorník. Z Velkého Javorníku jsme pokračovali do sedla pod Velkým Javorníkem a pak jsme se po sjezdovce sestoupili zpět na Kasárně. Je to velmi pohodová nenáročná hřebenová trasa s nádhernými rozhledy na nejznámější vrcholy Beskyd (Lysou Horu, Smrk, Pustevny...) |
SLOVENSKO
Salaš Nimnica |
||
Ve sváteční středu se konečně po delší době mělo dle předpovědi umoudřit počasí a tak jsme si naplánovali s kamarádkou Evičkou Hyklovou z chs.Eldegi společný výlet za jejím odchovancem Credíkem (Credo Eldegi) na salaš Nimnica. Abychom se všichni mohli pohodlně naskládat do jednoho auta tak se z našich pejsků výletu zúčastnila pouze Gaila Salaš Nimnica se nachází v v obci Nimnica nedaleko Púchova. Z Ostravy se tam dá autem nejlépe dojet přes hraniční přechod Makov a pak směrem na Povážskou Bystrici. Nimnici obklopují nádherné Javorníky.Je to opravdu překrásná oblast, kde je možnost podniknout spoustu procházek a výletů. Přímo kolem salaše vede žlutá turistická trasa My jsme ale z Ostravy zamířili na Štramberk, kde nabrali do auta Evičku s Vendy a pokračovali odtud na Frenštát a Rožnov pod Radhoštěm a tak nám cesta zabrala cca 2 hodiny. Na salaši na nás čekal Credík Eldegi spolu s kamarádkou Besi z Chvalovského dvora s pánečky a slečna amerického staforšírského teriéra Tracy se svými páníčky. Výlet jsme začali "tradičně" výborným obědem na salaši. Zdejší výbornou domácí kuchyň nelze než chválit a pokud se v této krásné lokalitě budete pohybovat určitě stojí za zastavení a ochutnání. Kromě toho se na salaši vyrábějí výborné sýry, které si zde návštěvníci mohou zakoupit. Po výborném obědě jsme se všichni spolu s pejsky vydali na kopec, kde se rozprostírá uprostřed lesa nádherná pastvina, kde jsme strávili zbytek dne. Pejsci i děti se zde měli možnost pořádně vyběhat, pánové se ještě vydali do okolních lesů si zahoubařit, holčičí část výpravy potrénovala ještě v kruhu vystavování a všichni včetně pejsků si pak pochutnali na špekáčcích a slanině. Nechyběla dobrá nálada a tak do Ostravy jsme dojeli až skoro o půlnoci :-) |
Naše dovolené se psy |
Orlické hory - léto 2013 |
||
Část druhé poloviny letních prázdnin (04.-11.8.2012)jsme se rozhodli prožít v Orlických horách. Po dlouhém hledání vhodného ubytování (měli jsme poměrně náročný požadavek, neboť, jsem chtěla skloubit možnost ubytování s 2 velkými psy s ubytováním s krytým bazénem, abychom si krom turistikování měli možnost si v místě ubytování si zaplavat) jsem nakonec objevila hotel Alfa resort v Deštné v Orlických horách. A svého výběru jsem nelitovala. Deštné již dobře známe z naších zimních lyžovaček,ale vůbec jsem netušila, kde se onen Alfa resort nachází. Od naší oblíbené chaty Prim je vzdálen 1,7 km a nachází se až za cedulí Deštné, ve strání na samotě u lesa. Resort je krásný zmodernizovaný, jsou zde obrovské pokoje, takže naše psí holky GAILA i DEA se tam obrazně řečeno úplně ztrácely :-). Okolí hotelu bylo krásné, obrovská posečená louka, kde měly holky dostatek možností se proběhnout a vyvenčit ( dokonce jsem za ten týden zvládla na oné louce udělat s Deuškou i 2 100 krokové stopy). Nad loukou je les, kde se taky dá s pejsky udělat krásná procházka. My jsme se tam byli projít jenom v den příjezdu protože pak se holky vyběhaly natolik na našich celodenních tůrách, že jim už večer stačilo se proběhnout po louce a chtěly zpět "domů". V hotelu je možno se stravovat (výborně zde vaří), my jsme si zde zajistili polopenzi a byli jsme moc spokojeni. I zdejší personál byl velmi milý a příjemný. V hotelu se nachází malý bazén, což ocení hlavně děti, které v létě příliš nebaví celý týden od rána do večera chodit po výletech a procházkách,ale i dospělí neboť není nic příjemnějšího než se jít po celodenním chození po horách osvěžit do bazénu. Počasí nám taky vyšlo krásně, celý týden jsme měli slunečno a poměrně i dost horko, krom pátku to se ochladilo a trošku i popšelo, což po panujících vedrech bylo i docela příjemné. V neděli jsme se tedy nabalili a vyjeli směr Deštné v Orlických horách. Tentokrát jsme s sebou brali naše obě holky Gailu a Deu a Toté si šel užít prázdnin ke kamarádce, které nedávno umřel vlastní berńáček. Cestu jsme zvládli za 3 hodiny, ani jsme nikde nezastavovali a dojeli jsme přímo na místo. Ubytovali jsme se, dali si něco málo k jídlu a pití a pak jsme se rozdělili, taťka s Anetkou šli "vyzkoušet" vodu v hotelovém bazénu a já jsem vyrazila s holkama je trošku unavit do lesa nad hotelem. Po večeři jsme se stihli ještě chvíli projít po louce a pak nás vyhnala náhlá bouřka do pokoje Pondělí už bylo zase slunečné a teplé a tak jsme podnikli náš první výlet do okolí. Autem jsme zajeli do nedalekého Luisina údolí, odkud jsme se vydali po zelené turistické značce na nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou Deštnou (2 km) cesta vedla zpočátku po asfaltové cestě lesem a pak až nás navedla na pěšinu vedoucí převážně lesem. Holky se mohly občerstvit na počátku cesty ve studánce. Stoupání bylo pozvolné, ne tak prudké jak jsme zvyklí z Beskyd takže opravdu se šlo velmi pohodově. Turistů a cyklistů jsme moc nepotkali. Po zdolání Velké deštné jsme pokračovali 0,5 km na hřeben na tzv.Jiráskovu cestu, tam jsme se občerstvili v boudě horské služby a pak jsme pokračovali po červené značce po asfaltce mírným klesáním na Šerlich.V tomto úseku bylo poměrně "rušno" co se množství turistů a cyklistů týče, taky pálilo sluníčko, takže holky využívaly každého možného stínu v křoví,aby se na chvíli zchladily. Na Šerlichu jsme v Masarykově chatě poobědvali, holky tam mohly s náma. Po obědě jsme se stejnou cestou vrátili zpět k autu. takže na "rozjezd" jsme dnes urazili 11 km. V úterý opět bylo slunečno a ještě větší vedro než v podělí a tak abychom neupekli sebe a pejsky, zvolila jsem tentokrát kratší trasu vedoucí převážně lesem. Zajeli jsme tedy autem na parkoviště Šerlich-mlýn a vydali se lesem mírným stoupáním směrem na Bukačku (1km) po napojení na červenou turistickou značku jsme se dali doprava a pokračovali po červené (1,5 km) na Šerlich k Masarykově chatě. Občerstvili jsme se malinovkou a vydali se 1,5 km po modré turistické značce z kopce dolů převážně lesem zpět k Šerlišskému mlýnu. Tam se holky osvěžily a napily v potoce, my jsme si dali oběd a vrátili se zpět do hotelu a rychle se šli zchladit do bazénu. Po večeři jsme si s Deuškou udělali stopu a večer nám pak zpříjemnila Marťa z chaty Prim svou milou návštěvou. Ve středu jsme se na doporučení Marti vydali na procházku kolem divoké Orlice Zemskou bránou. Cestou autem k Zemské bráně jsme však objevili parkoviště k známé pevnosti "Hanička" a tak jsme se nejdříve vydali tam. Cesta od parkoviště je značená červená, vede lesem, mírným stoupáním (1,5km) k pevnosti Hanička. Po cestě je v lese ještě k vidění mnoho menších opevnění. U pevnosti Hanička jsme se rozdělili, Anetka s taťkou absolvovali 80 inutovou velmi zajímavou prohlídku pevnosti. Je dobré mít do pevnosti nějakou mikinu, neboť v pevnosti je teplota 5 stupňů, takže oproti venkovním třicítkám je to poměrně značné ochlazení. V pevnosti je možno vidět jak žili kdysi vojáci- k vidění je mj. ošetřovna, kuchyň, záchody, tvz "teplé postele", neboť na jedné posteli se v pravidelných 8 hodinových intervalech vždy střídali 3 vojáci, dále odstřelovací věže, pistole, munice, důmyslně budované chodby. Jelikož východ z pevnosti je o cca 1 km dál než vchod, šli jsme se zatím s pejsky projít lesem a počkali u východu na "zbytek smečky".Pak jsme se vratili stejnou cestou zpět k autu, a vydali se dál směrem k Zemské bráně. Cestou jsme se ještě zastavili v Bartošovicích, kde je u cesty malá hospůdka "U nás" s výbornou kuchyní, tady jsme poobědvali a pak už jsme dojeli k Zemské bráně. U mostu jsme nechali auto, měli jsme štěstí, bylo tam jedno volné místečko, jinak je tam docela problém zaparkovat. V případě parkovacího neúspěchu je nejlepší se vrátit kousek zpět a nechat auto na parkovišti směrem k chatě Rampušák. Procházka Zemskou branou je malebná, vede po modré turistické značce 2,5 km podél divoké Orlice, kolem skal a lesů, cestou je pár hezkých zastavení, zajímavá je Pašerácká lávka a pak Ledříčkova skála s povídáním o Ledříčkovi - údajném "Jánošíkovi" Orlických hor. Zpět se jde opět stejnou cestou 2,5 km. Naše holky se cestou do sytosti vykoupaly takže byly z procházkou nadmíru spokojené. My jsme dnes celkově ušli cca 13km. Na horký čvrtek jsem opět volila trasu lesem a kolem potoka a tak jsem vybrala Julinčino údolí. Jeli jsme směrem na Uhřínov, kde jsme se zastavili se podívat do středověkého Skanzenu "Villa Nova" - je to archeopark vybudovaný nadšenci, jsou zde k vidění stavby vybudované ve stylu 13-14 století - domky, kovárna, salaš, krmelec, pec... Pro děti jsou zde k pohlazení kozy. Psi jsou v tomto areálu taky vítáni a mohou se zde pohybovat i na volno. Anetce se nejvíc líbila bílá bezrohá koza Julinka. Julči se však moc nelíbila zvědavost naši Deuši a tak ji dvěma trkanci dala rázně najevo, kdo je zde pánem. Julinku jsme si pak mohli zkusit i podojit, takže Anetka měla zážitek. Po prohlídce skanzenu, jsme se autem vydali směrem k Julinčinu údolí, bylo to směrem na Říčky, po sjezdu z kopce u řeky byl rozcestník, kde jsme zaparkovali a pak jsme se vydali po modré turistické značce na konec Julinčina údolí a pak zase zpět. Cesta vede kolem vody, takže se opět pejsánci pěkně vykoupali, nám by bodla nějaká svačina v batohu,ale bohužel, jsme nic nebrali takže jsme se prošli tam a zpět a vrátili se zpět do Deštné kde jsme se v naši oblíbené chatě Karolína stavili na polévku. A pak se vydali zpět do hotelu. Po večeři jsme byli pozváni rodinou Štěpánových na chatu Prim na grilovačku, holky jsme nechali na pokoji, protože obě háraly tak jsme nechtěli zbytečně provokovat zdejší psí pány Siďáka a Albika. Na naši oblíbené chatě Prim jsme si užili příjemný letní večer, za což patří Štěpánovým náš velký dík. V pátek se nám trošku zatáhlo a vypadalo to, že dnes možná i trošku zmokneme. Dnešní den jsme absolvovali tzv "Mlýnský trojuhelník" o celkové délce trasy 7km. Výchozí bod byl opět u Šerliškého mlýna. odtud jsme se dali stoupáním střední intenzity 1,5 km po modré lesem k Sedloňovskému černému kříži. Odtud jsme pokračovali 3 km mírným klesáním po asfaltce na vyhlídku pod Národním domem a adtud po modré převážně z kopce 2km zpět k Šerliškému mlýnu. Vzhledem k proměnlivému počasí jsme cestou potkali pouze málo turistů a cyklistů. Výlet jsme opět zakončili obědem v Šerlichově mlýně. Po večeři přestalo pršet a tak přijela Marťa s Checkou, aby si měla naše divoká a hravá Deuše s kým poběhat a pohrát, přece jen Gailinka je již taková psí dáma a divoké hry Deuše ji moc "neberou". V sobotu jse se vydali na náš poslední výlet dlouhý celkem 9,5 km. Autem jsme zajeli ke kostelu U Matouše. Odtud jsme se vydali přes louku po červené turistické značce k rozcestníku Nad Matoušem. Odtud jsme pokračovali po žloté značce 4 km k Zámečku. Cesta vedla zpočátku kolem polí a pastvin a pak již lesem, střídaly se úseky mírných klesání a stoupání. Asi 1 km před zámečkem jsme narazili na potůček, kde se mohly holky napít. Na zámečku jsme si dali oběd a pak jsme po zelené po asfaltce převážně klesali do Luisina údolí (3km) a odtud zase po červené převázně klesáním jsme se po červené značce dostali lesem zpět k rozcestníku Nad Matoušem (2,5 km). V neděli nám nezbývalo než se rozloučit, zabalit věci a vrátit se domů. Užili jsme si krásnou dovolenou, počasí vyšlo, Orlické hory jsou opravdu nádherné dalo by se tu najít spoustu dalších možností na procházky. Výborná kuchyně a přijemné prostředí Alfa resortu jen umocnily náš pocit že se nám tato dovolená moc vydařila. |
Zvíkovské podhradí - léto 2012 |
||
Část druhé poloviny letních prázdnin (11.-17.8.2012)jsme se rozhodli prožít ve Zvíkovském podhradí v bungalovech hotelu Zvíkov Prostředí nám již bylo důvěrně známé, neboť jsme na tomto místě byli před 3 lety a pobyt se nám velice líbil a tak jsme se ho rozhodli zopakovat. Bungalovy se nachájejí kousek od hotelu jsou vybaveny sprchou a WC, není problém se zde ubytovat i s více velkými psy. V hotelu je možno se stravovat (výborně zde vaří) a nachází se zde i bazén, což ocení hlavně děti, které v létě příliš nebaví celý týden od rána do večera chodit po výletech a procházkách. V sobotu jsme se tedy nabalili a vyjeli směr Zvíkovské podhradí. Tentokrát jsme s sebou brali jen Gailu. Toté zůstal doma hlídat domeček před nájezdy nepřizpůsobivých nenechavých obyvatel, kterým zde naši "vypočítaví" novodobí podnikatelé postavili nedaleko nás ubytovnu. Cestou jsme se ještě zastavili poobědvat v naší oblíbené hospůdce "U Raušů" ve Velké Bíteši, což je zhruba v půlce trasy, takže ideální čas pro odpočinek. Pak jsme si ještě smlsli v sousední výborné domácí cukrárně se super zmrzlinou a pokračovali jsme dál.Tentokrát nás vedla zbrusu nová navigace. Byla to její premiéra a zřejmě se tedy delší cestou cítila vyčerpaná a tak v rozhodujícím okamžiku při sjezdu z dálnice na Humpolec "umřela". Takže nás čekaly díky uzavírce objíž´dky a díky zcela šílenému značení cest v Táboře jsme trošku pobloudili po jihočeských vesničkách. 30 km před cílem zase zázračně navigace ožila a my dojeli šťastně do cíle. Jelikož už byl téměř večer stihli jsme se pouze ubtovat, navečeřet a provést večerní procházku po trasách, které jsme chodili před třemi lety. V slunečnou neděli jsme se rozdodli podniknout první výlet do okolí, tentokrát na téma filmů a pohádek. A tak jsme se rozhodli navšívit vesničku Hoštice u Volyně, kde se kdysi natáčela naše velmi oblíbená Trilogie slunce, seno... Hoštice nás nezklamaly. Prohlídli jsme si na náměstí zámeček, místní hřbitůvek, kde "hospodařily" babky pana Faráře. Je zde pochován i Michal Tučný, dále třeba i Marie Švecová - představitelka filmové "Kelišové" naši velmi oblíbené postavy, dále je zde domek kde bydleli Škopkovi a jejich sousedé a pak jsme prohlídku zakončili na filmovém JZD - Ranči Šimona Pláničky - kde najdete autobus Zemák, filmovou postel, motorku Vency a spousta zajímavých nápisů, skákacího hradu pro děti a dalších atrakcí viz fotogalerie na počátku článku. Z Hoštic jsme se pak přesunuli do Selibova, který se nachází cca 10km od Písku do Pohádkové kovárny, což je další ráj pro děti. V kovárně najdou děti spoustu pohádkových postav, před kovárnou spoustu atrakcí a dále jsme měli štěstí, že se zrovna hrálo taky divadlo pro děti s nedělní pohádkou, takže zážitků spousta. Pak už jsme se vrátili zpět za Podhradí. V ponděli jsme se posunuli autem do cca 5km vzdálené vesnice Oslov a odtamtud jsme šli partyzánskou naučnou stezkou. Dala se jít dvěma směry, my jsme se vydali od rozcestníku u autobusové zastávky po cestě směrem na Písek. Po cca 100m za poštou jsme odbočili doprava (asi špatně protože značka nikde),ale šli jsme stále rovně k lesu a pak lesem stále rovně s tím, že snad značku potkáme a potkali, pak už jsme šli stále po ní, v jednom místě jsme si mohli vybrat zda doleva nebo doprava. Doleva by to bylo asi zpět a tak jsme šli vpravo. Cesta byla krásná lesem, potkali jsme i studánku a pak došli na krásný výhled, odtud jsme se vraceli zpět do Oslova. Poslední cca kilometrový úsek byl o poli, naštěstí nepálilo ten den slunce, takže cesta příjemná,ale za horkých dnů by to moc příjené zvlášť pro psy nebylo. Pak jsme se vrátili na náměstí, kde jsme měli zaparkované auto a pokračovali jsme zase k našemu hotelu, kde se již Anetka těšila na řádění v bazénu a Gailinka hezky odpočívala v chládku naší chatky. V úterý jsme si udělali autovýlet do nedaleké Blatné, kde jsme se prošli krásným zámeckým parkem, kde byl příjemný chládek a pak se vrátili zase zpět k hotelu na koupání, bylo ten den dost horko, takže to na dlouhé procházky moc nebylo. Ve středu jsme šli 1km na hrad Zvíkov a odtud jsme se plavili cca 45minut na zámek Orlík. Pes může do lodi bez problémů a platí dětské jízdné. Na Orlíku je zase spousta možností, zámek jsme si prohlédli před 3 lety a tak jsme šli na procházku zámeckým parkem okruhem k hrobce a pak zase zpět na lodičku a hurá na "základnu". Ve čtvrtek jsme si dali tenisové dopoledne na kurtech vedle hotelu a Gaila odpočívala v chatce. Odpoledne šla Anetka s dědou plavat a my se s Gailou vydaly do místního lesa na procházku, z které nás pak vyhnal déšť. Pátek předodjezdový jsme se vydali do lesa na houby a i když jsme šli poměrně pozdě dopoledne, krásné "praváčky" tam na nás stejně čekaly. V sobotu nám nezbývalo než se rozloučit, zabalit věci a vrátit se domů. Užili jsme si krásnou dovolenou, počasí vyšlo, výborná kuchyně hotelu Zvíkov i "grilovačky" pana vedoucího hotelu nás ani po 3 letech nezklamaly, takže si myslíme že se zde zas o letních prázdninách vrátíme. |
Silvestr 2014 v Deštné v Orlických horách |
||
Konec roku 2014 jsme se již tradičně opět rozhodli prožít s našimi pejsky GAILOU a DEOU a přáteli na horách. na chatě Prim v Deštné v Orlických horách rodiny Štěpánových. Opět jsem tak jako loni byla smířená s "jarním" pobytem, ale tentokrát počasí překvapilo a již 26.12. den před naším odjezdem začalo konečně sněžit a mrznout, takže jsme si nakonec užili úžasný týden nejenom se spoustu procházek na sněhu, ale i lyžování. Celý pobyt jsme zde trávili společně s dalšími pejskaři. Byli jsme moc rádi, že jsme se zde mohli setkat s dalšími "skalními", kteří už zde tráví několikátý Silvestr a rovněž jsme moc rádi poznali i "nováčky". Parta, která se zde sešla byla moc fain a to jak parta pánečků tak i pejsků, kteří běhali společně na volno. Všemu šéfovali " pán a paní domu" Albík a Checka se svými pánečky rodinou Štěpánovou, která se o nás vzorně starala. Všem patří od nás velký dík. Tentokrát nám byl přidělen náš oblíbený pokoj číslo 4, takže jsme se ubytovali a jako již tradičně šli na "průzkum terénu" společně s Martinou a Checkou. Čekal nás trasiční procházkový okruh k Matoušovi a ke sjezdovkám a pak tradá dolů po louce zpět. Druhý den vzhledem k tomu, že vlekaři stále zasněžovali sjezdovky a v Deštné se nelyžovalo, jsme se "proklouzali" do 25 km vzdáleného střediska Říčky, kde jezdila čtyřsedačka. Docela mrzlo a foukalo, takže jsme projezdili pernamentku se 6-ti jízdami a raději jsme se opět v zimě neudržovanými silnicemi klouzali zpět, naštěstí jsme dojeli dobře a tak "na to téma" musel následovat oslavný přípitek :-) V pondělí 29.12. jsme dopoledne šli vyzkoušet stav první vysněžené sjezdovky modré pod sedačkovou lanovkou, bohužel těch kteří chtěli testovat nově vysněženou sjezdovek bylo velmi mnoho, takže jsme více času prostáli ve frontě na lanovku než samotným lyžováním. Odpoledne následedoval s pejsky tradiční procházkový okruh ke sjezdovkám zakončen bobováním. V úterý následoval stejný program jako následující den, snad jen lyžařů ještě více přibylo a na lanovku už jsme čekali rekordích 30 minut. Na Silvestra jsme podnikli pěší tůru k Zámečku a přes Luisino údolí zpět. Vyšli jsme hned po snídani, abychom byli na Zámečku prvními hosty a mohli si pochutnat na jejich vyhlášených borůvkových knedlících a opravdu tentokrát jsme byli prvními hosty, takže plán vyšel skvěle. Silvestrovský večer proběhl ve znamení tancování s dětmi a povídáním. Po Půlnoci jsme si před chatou na počest Nového roku zaprskali prskavkami a podívali na ohňostroje v okolí a pak následovaly popůlnoční taneční kreace. Na Nový rok jsme opět vyrazili na sjezdovku, kde už se jezdilo i po červené sjezdovce a jezdily i další vleky, takže čekání bylo minimální a konečně jsme si pořádně zalyžovali. Odpoledne jsme s pejsky podnikli procházkový okruh Matouš - Jedlová. V pátek 2.1. jsme se opět věnovali turistice. Od Masarykovy chaty přes Velkou Deštnou do Luisina údolí, k Matouškovi a po sjezdovce zpět. Počasí nám, ale tentokrát moc nepřálo padal mrznoucí déšť se sněhem, takže jsme se vrátili my i pejsci jako vodníci, ale bylo krásně, stroy byly obaleny sněhem, takže to vypadalo všude jako v pohádce. V sobotu jsme po snídani jsme zabalili věci a vyrazili zpět domů. Všem účastníkům moc děkuji za milou a příjemnou společnost a hlavně rodině Štěpánových za to že nám umožnili opět úžasný Silvestrovský pobyt. |
"Jarní" Silvestr 2013 v Deštné v Orlických horách |
||
Konec roku 2013 jsme se opět rozhodli prožít s našimi pejsky GAILOU a DEOU a přáteli na horách. na chatě Prim v Deštné v Orlických horách rodiny Štěpánových. Tentokrát nás překvapilo poněkud na tento čas nezvyklé "jarní počasí". Sněhová pokrývka halila pouze hlavní sjezdovky a všude okolo se vše téměř jarně zelenalo. Ale ani tohleto neobvyklé počasí nám náladu nepokazilo a prožili jsme opět naprosto úžasný týden, kdy jsme kromě lyžování i zvládali i delší turistické okruhy. Celý pobyt jsme zde trávili společně s dalšími pejskaři. Byli jsme moc rádi, že jsme se zde mohli setkat s dalšími "skalními", kteří už zde tráví několikátý Silvestr a rovněž jsme moc rádi poznali i "nováčky". Parta, která se zde sešla byla moc fain a to jak parta pánečků tak i pejsků, kteří běhali společně na volno. Všemu šéfovali " pán a paní domu" Albík a Checka se svými pánečky rodinou Štěpánovou, která se o nás vzorně starala. Všem patří od nás velký dík. Dále zde s námi byli smečka Polepské údolí, smečka Zahrada Záboří, novofundlanďanky Matylda a Klotylda s pánečky, Ríša a Kamča, rodina Ratajová s velkou švýcarkou. Tentokrát nám byl přidělen pokoj číslo 14, takže jsme se ubytovali a jako již tradičně šli na "průzkum terénu". Prošli jsme přes zelené louky až k sjezdovkám, což bylo fain, protože za trvalé sněhové pokrývky by tohle nebylo možné a dali si v naší oblíbené "langošárně" výborné langoše. . Druhý den jsme za velení "horského vůdce" Richarda s Kamčou společně s novofundanďankama Matyldou a Klotyldou a jejich pánečky absolvovali celkově 16 km tůru. Po loukách od chaty Prim jsme vyšli k horní stanici kotvy a pak pokračovali do Luisina údolí.(cca 2km) Odtud jsme se vydali cca 4 km a Velkou Deštnou kde jsme se posilnili čajem v chatě horské služby a a odtud jsme sešli zpět do Luisina údolí (cca 2,5 km). Odtud jsme pak pokračovali k penzionu Zámeček (3,5 km), kde jsme si za "odměnu" dali vynikající oběd - domácí borůvkové knedlíky a zabijačkové hody se opravdu moc povedly. A násldně jsme po žluté pokračovali zpět ke sjezdovkám a z kopce dolů k chatě (5km). Večer pak všichni "absolventi výšlapu" odpadli jen nás dvě s Anetkou ani tato tůra neporazila :-). V pondělí 30.12. jsme dopoledne šli vyzkoušet stav sjezdovek. Byla jsem příjemně překvapena, že povrch byl hezky tvrdý umrzlý, žádná břečka, takže jsme si parádně zalyžovali. Odpoledne jsme pak šli prozměnu unavit pejsky a opět po louce ke sjezdovkám, odtud ke kostelu u Matouše a pak doprava z kopce dolů po sjezdovce do Jedlové a odtud po místní cestě k chatě Prim. Silvestrovské dopoledne jsme opět věnovali lyžování. Po poledni nás taťka zavezl autem do penzionu Zámeček na výborné borůvkové knedlíky a my s pejsky jsme pak od Zámečku pokračovali pěšky po žluté zpět k chatě. Silvestrovský večer proběhl ve znamení pokerového turnaje povídáním. Po Půlnoci jsme si před chatou na počest Nového roku zaprskali prskavkami a podívali na ohňostroje v okolí a pak následovaly popůlnoční taneční kreace. Na Nový rok jsme společně s fundlími holkami a paní psí domácí Checkou a Rišou a Kamčou vyrazili na krátkou procházku do Jedlové, následovala výborná lehká obědosvačina v hospodě "Kozí chlívek" a pak jsme si dali pinpongový turnaj. Ve čtvrtek nás většina osazenstva opustila takže jsme z původní party zbyli je my a Ratajovi se švýcarkou. Dopoledne jsme opět trošku polyžovali, odpoledne jsme pak společně s Checkou absolvovali procházku směr Jedlová. V pátek jsme absovovali celodenní prosluněnou procházku po louce ke sjezdovkám, pak po žluté k Zámečku, odtud do Luisina údolí a odtud po červené ke sjezdovkám. V sobotu jsme po snídani jsme zabalili věci a vyrazili zpět domů. Všem účastníkům moc děkuji za milou a příjemnou společnost a hlavně rodině Štěpánových za to že nám umožnili opět úžasný Silvestrovský pobyt. |
Deštné v Orlických horách aneb jarní prázdnininy 2014 |
||
Letošní jarní prázdniny jsme jako již tradičně rozhodli prožít v Deštné v Orlických horách a užít si lyžování a společných procházek s pejsky a tak jsem nic nenachla náhodě a už na podzim roku 2013 jsem si zarezervovala ubytování na chatě Prim v Deštné v Orlických horách, kde se nám vždy moc líbí. Tentokrát jsme vyrazili opět se stejném složení jako loni s mým taťkou, dcerkou Anetkou a našima psíma holkama Gailou a Deuškou. Stejně jako na Silvestra vládlo všude jarní počasí, sníh byl pouze na sjezdovkách, které byly jako vždy pěkně upravené. Vzhledem k nedostatku sněhu na "okrajových" sjezdovkách bylo tentokrát lyžařů na naši oblíbené sjezdovce se sedačkou více než jsme obvykle v tuto dobu zvyklí. Náš program se nelišil od již zažitých zvyklostí, po krátké ranní procházce s pejsky a krátkém treningu obedience s Deuškou, se kterou jsem hned v neděli po dovolené chtěla složit zkoušku OB-1, jsme lyžovali tak cca do 14h pak následoval oběd v hotelu Praha nebo "Kozím chlívku" a pak následovala dlouhá procházka s pejsky, pěkně po louce do kopečka ke szejdovkám, odtud k Matoušovi a pak dolů do Jedlové a po loukách zpět. Tentokrát naše dovolená byla okořeněna adrenalinem ze zimních olympijských her, které právě probíhali takže jsme po večeři vždy sledovali nějaké sportovní klání a fandili těm nejlepším. Naše poděkování patří především rodině Štěpánové, za krásně strávené jarní prázdiny na chatě Prim a za jejich vzornou péči o nás a taky Lucce Prudilové, která se vzorně starala v době naší dovolené o našeho Totého. |
Deštné v Orlických horách aneb jarní prázdnininy 2013 s 3,5 měsíčním štěnětem |
||
Letošní jarní prázdniny jsme se stejně jako loni rozhodli prožít v Deštné v Orlických horách a užít si lyžování, sáňkování a společných procházek s pejsky a tak jsem nic nenachla náhodě a už na podzim roku 2012 jsem si zarezervovala ubytování na chatě Prim v Deštné v Orlických horách, kde se nám vždy moc líbí. Tentokrát jsme vyrazili s mým taťkou, dcerkou Anetkou a našima psíma hokama Gailou a malou 3,5 měsíční Deuškou. Nikdy jsem nikde na prázdiny s tak malým štěnětem necestovala, byla taková premiéra, provázená obavami jak to zařídit aby to naš štěně nic nezničilo, nepočůralo.... Takže zavazadel zase bylo o něco více, vzhledem k tomu, že jsem měla obavu aby se našemu "psímu miminu" nestala na pokoji nějaká "nehoda" takže jsem zabalila hromadu papírových plenových podložek na zem, novin, a dostatek psích hraček pro zabavení našeho psího dítěte v době kdy bude na pokoji samo se svou psí mámou. Cestu dlouhou cca 250 km trvající necelé 3 hodiny jsme zvládli s Deuškou bez jediného zastavení. Štěně cestu prospalo a nebo zvědavě prokoukalo z okna. (raději jsm ještě těstně před cestou s pejsky absovovaa cca hodinouvou procházku aby byla Deuška na cestu dostatečně vyvenčena a unavena). Po příjezdu na chatu Prim jsme se rychle ubytovali a vybalili věci a šli na procházku směrem ke sjezdovkám kolem ohrad s koňmi směrem k naší již z lońska velmi oblíbené "langošárně" dát si pozdní oběd. Deuška byla vzorná, koně v ohradě vůbec "neřešila" jako by byla s końmi už odmalička. Další dny již probíhaly stále více méně podle stejného harmonogramu, ráno kolem 5 hodin jsem se oblékla a šla kolem chaty na krátké 10 minutové venčení holek, pak zase ještě zpět do pelechu, holky taky ještě pospaly, Deuška si hned první den venku našla svou největší zábavu obrovsou kost od paní domu "CHecky" a tak jsme si kost půjčili na pokoj, což bylo velmi dobré rozhodnutí, které poskytlo denodenní dlouhou zábavu našemu štěněti. Pak znova před 8 hodinou opětovné rychlé 5 minutové venčení, po něm krmení holek, naše snídaně a po snídani do 10 hodin hodinová unavovací procházka po zasněžené louce. Pak měli pejsci "dopolední klid" a my jsme šli lyžovat. Cca ve 14 hodin po lyžování a obědě v oblíbené chatě Karolína jsme se vratili na pokoj, kde se nikdy žádná "psí katastrofa" estala, proběhlo rychlé venčení, krmení Deušky, krátký půl hodinový odpočinek po krmení a pak jsme vyrazili na dvouhodinovou procházku, někdy jsme šli všichni, někdy jenom s Anetkou a taťka odpočíval, jindy Anetka s ta´tkou ještě odpoledne lyžovali takže i zcela sami a někdy i společně s "pejsky domácími" Sidem a Checkou a jejich paničkou Marťou. Trasa byla stále stejná nahoru ke kostelíku a odtud po červené turistické značce doleva ke sjezdovkám a pak boční upravenou trasou pro sáńky z kopečka dolů a loukou zpět na chatu PRIM. Deuška to zvládala z přehledem, docela obdivuji jeji kondici, dokonce i tryskem běžet z kopce za bobama. Po příchodu na chatu Prim, Deuška i Gaila spokojeně usly, pak následovalo zase krátké venčení kolem 19h, pak olky dostaly večeři a závěrečné venčení proběhlo okolo 10 hodiny. Pak Deuška skoro do 5 hodin do rána vzorně spala, o Gaile ani nemluvě, ta už je zkušená cestovatelka, takže nebýt malého štěně venčíme poprvé až v 8 hodin ráno. V sobotu ač se nám vůbec nechtělo odjíždět, jsme si ráno zbalili své věci a vyrazili zpět k domovu. Cestou jsme se ještě stavili ve Václavově u Bruntálu navštívit FRAMUSE CLARKA Czech Rea a jeho pánečky a pak jsme již zamířili k domovu kde na nás již netrpělivě čekal náš Toté. Opět naše poděkování patří především rodině Štěpánové, za krásně strávené jarní prázdiny na chatě Prim a za jejich vzornou péči o nás a taky Kačce Cviklové která se vzorně starala v době naší dovolené o našeho Totého. |
Deštné v Orlických horách aneb jarní prázdnininy 2012 |
||
Letošní jarní prázdniny jsme chtěli prožít na horách a užít si sněhu a procházek. Jelikož začátek letošního roku jsme přivítali na chatě Prim v Deštné v Orlických horách, kde se nám moc líbilo, takže se vyplnilo staré přísloví "jak na Nový rok tak po celý rok" a tak se ani ne po třech měsících se vrátili "pachatelé na místo činu". Tentokrát jsme s dcerkou Anetkou a pejsky vyrazili sami.Po zkušenosti ze zimní strastiplné cesty po Polských hranicích jsem do navigace nachystala jako cíl cesty Dobruška a předpokládala jsem, že tentokrát mě navigace povede tam kam chci já. Jenže opět chyba lávky. Naše navigace miluje změny a překvapení a ráda si se mnou hraje, takže mě tentokrát vedla krásnou hlavní cestou až téměř k Hradci Králové, kde pak uhla a opět mě vedla cestou necestou přes zapomenuté vesničky. Naštěstí cesty byly suché a počasí krásné tak to ani nevadilo a po 260 km a třech a půl hodinách cesty jsme byli na místě. Ačkoliv všude už bylo jaro, Deštné nás přivítalo ještě opravdu bohatou sněhovou pokrývkou. Rychle jsme nanosili věci do našeho pokoje č.4, který nám byl důvěrně znám již z našeho Silvestrovského pobytu, vzali Gailu a Totého a šli si užít procházku. Zvolili jsme Silvestrovskou trasu ke kostelíku a odtud po červené ke sjezdovkám, abychom zjistili momentální sněhové poměry. Cestou se k nám přidal "pan pes domácí" Siďák alias El Cid z Ochoze s paničkami, takže nám na první procházce nebylo smutno. Večer jsme se pak seznámili s momentálně jedinými dalšími hosty chaty Prim manželi Černými z Prahy, taky již "skalními" hosty chaty Prim. Na celý týden jsmem měla naplánován následující harmonogram - před a po snídani krátká procházka s pejsky, pak dopolední lyžování a odpoledne delší unavovací procházka s pejsky. V tomto duchu se tedy nesl celý týden. V neděli po ránu začalo počasí trošku zlobit, mírně pršelo, ale ani to nás neodradilo od toho vyzkoušet si zdejší sjezdovky. Takže jsme ještě zašli na malou procházku s pejsky a pak nasedli do auta a sjeli k blízkým sjezdovkám. Napoprvé jsme zvolili sjezdovku pod kotvou. Lyžařů bylo málo, takže jsme 2 hodiny jezdili neustále nahoru, dolů, při tom nás provázelo "aprílové počasí" - chvílemi pršelo, sněžilo i svítilo sluníčko a my si první lyžování moc užili. Odpoledne jsme opět vyrazili na společnou procházku s Gailou, Totém a taky se Siďákem a jeho paničkou Marťou. Opět stejnou trasou jako včera, tentokrát jsme chtěli spojit procházku s bobováním takže jsme si vzali boby a lopatu. Teplé počasí nad nulou však způsobilo oproti sobotě změknutí bohaté sněhové pokrývky, takže jsme se občas pěkně hluboko propadali, ale procházku i bobování jsme zdárně zvládli,ale řekli jsme si, že další den budeme muset vymyslet jinou trasu. Měli jsme výhodu, že naši spolurekreanti si v Deštné užívali procházek takže nám další den doporučili zajet kousek autem do Šerliškého mlýna (cca 5 km) a odtud se vydat podél široké běžecké trasy na okruh na Šerlich (Masarykovu chatu) a odtud z kopce dolů na parkoviště. V úterý po dvou dnech trénování na sjezdovce u kotvy jsem se rozhodla, že Anetka lyžuje opravdu moc hezky a tak nic nebrání tomu vyzkoušet si červenou dlouhou sjezdovku pod sedačkovou lanovkou. Sjezdovka byla parádně upravena, na sedačce mohl člověk dát odpočinek svým znaveným nohám a Anetka i červenou sjezdovku zvládla s přehledem. Navíc se zde nabízela taky možnost jet modrou sjezdovkou lesem, takže lyžování nebylo takové jednotvárné a mohli jsme si vybrat. Anetka toužila zkusit si taky vyjet na pomě. I tento vlek sama zvládla bez problémů,takže už neby problém se dostat jakýmkoli vlekem kdekoliv. Po 3 hodinách lyžování jsme na doporučení manželů Černých zašli na oběd do srubu Karolína , který se nachází asi 100m od spodní stanice sedačkové lanovky. Opravdu jsme nelitovali - výborné jídla formou menu - polévka, hlavní jídlo včetně moučníku na necelých 100 kč a velikost porce tak minimálně pro 2 osoby, takže jsme se po obědě z této jedné porce, kterou jsme měly napůl doslova odkutálely zpět na pokoj za našimi pejsky. Pak jsme do auta naložili naše psy, pana Siďáka s paničkou a sáńky a vyjeli směrem na Šerlišký mlýn, odtud jsme se vydali nahoru směrem k Šerlichu k rozcestníkům a pak tradá zase z kopečka dolů na sáňkách a pejsani za náma. Cestou jsme taky zkusili zapřáhnout Sida s naší Gailou společně do saní. Po chvíli ž se spolu sehráli na dokonalé psí spřežení - viz foto, takže jsme si dělali legraci, že je jako raritu příští rok vezmene na závody psích spřežení :-). Ve středu odpoledne jsme už měli takovou kondici, že jsme tentokrát nešli pouze do půlky trasy ale udělali jsme celý okruh na Masarykovu chatu a pak z kopečka dolů cca 7,5km celkem. Trasa je to moc hezká, po mírném vystoupání k rozcestníkům (cca 2,5 km) se již jde 3,5 km po hřebeni - občas mírné stoupání, občas klesání, takže opět jsme hřebenovku využili z zapřažení psů a pak i k hromadnému sjezdu na saních.Od Masarykovy chaty jsme již téměř 1,5 km v kuse zjižděly všechny 3 na sáňkách. Pejsani z toho měli velkou zábavu a radostně běhali kolem sáněk z kopce dolů. Ve čtvrtek jsme si odpoledne jsme opět středeční procházku zopakovali, tentokrát nás trošku přibylo, neboť na chatu Prim přijeli naši kamarádi Katka s Ríšou a Edíkem, Oktíkem a Andreasem, hodně se fotilo, řádilo. Andreaskovi se moc zalíbily sáňky, které chtěl mít jen a jen pro sebe, dokonce upřednostnil sáňky před naši hárající se Gailou, a tak už jeho panička ví, co si bude Andreasek přát příští rok pod stromeček :-))), bylo opravdu veselo a tak není divu, že se procházka trošku protáhla, takže jsme jen tak tak stihli večeři. Večer se chata Prim začala zaplňovat dalšími našimi známými a kamarády s berňáky. A tak jsme se zde setkali se smečkami a páníky chovatelských stanic z Mokrovous, Polepské údolí, Zahrada záboří a nechyběli ani kluci "Becherovkovi", v pátek ještě dojely holky z Ladycabern z psíma holkama Ruthynkou a Klárou. V pátek dopoledne jsme jako už tradičně vyrazili tentokrát všichni na lyže, krásně svítilo sluníčko, takže až změkla červená sjezdovka jeli jsme vyzkoušet tu nejtěžší černou. Anetka měla trošku obavu, ale když zjistlila, že všichni velcí jedou tam, tak neodolala a vydala se tam taky. Černá byla krásná, rovná, tvrdá a Anetka ji zvládla naprosto bravurně bez jediného pádu a tak už jsme pak jezdili jen tam. Po téměř 4 hodinové lyžovačce jsme se hromadně přesunuli do hospody "Kozí chlívek" na oběd a odpoledne jsme se všichni hromadně i s pejsky vydali opět na Šerlišký mlýn a pokračovali k rozcestníkům a zpět. Byl to krásný pohled, banda lidí a volně pobíhající smečka 13 berňáků a 1 malého Oktíka :-), bez toho aby některý pes na někoho vrčel nebo se s ním popral. Ani naše hárající Gaila, která ještě sice neměla ještě ty "pravé dny" nechala přítomné psí pány zcela chladnými :-). Procházku jsme si užili, Gaila s Sidem a Totém povozili děti na sáňkách, pořídili jsme spoustu fotek,za které patří dík zejména Ríšovi a pak se opět vrátili do chaty Prim. Večer se nesl jako předchozí den v duchu klábosení a dobrého pití a tak stejně jako předchozí den jsme šli spát až po půlnoci. V sobotu ač se nám vůbec nechtělo odjíždět, jsme si ráno zbalili své věci a šli se ještě naposledy podívat ke sjezdovkám, kde se ten den chystala zdejší tradiční akce "Rampušák", kdy zimní vládce Orlických hor "Rampušák" sjíždi z hor a předává svou vládu "Kačence", takže touto akcí se vždy symbolicky zakončuje zimní sezóna v Orlických horách. Odpoledne jsem pak naložila Anetku a pejsky do auta a jela domů tentokrát trasou přes Solnici, Rychnov nad Kněžnou, Žamberk, Vemberk, Červenou vodu, Šumperk, Bruntál cca 220 km do Ostravy. Tato cesta je krásná klidná a do Ostravy nejkratší,ale určitě není vhodná v zimě to je opravdu lepší jet na Dobrušku, Rychnov nad Kněžkou, Žamberk, Ústí nad Orlicí, Moravskou Třebovou, Mohelnici, Olomouc a Ostravu. Opět naše poděkování patří především rodině Štěpánové, za krásně strávené jarní prázdiny na chatě Prim a za jejich vzornou péči o nás. |
Deštné v Orlických horách aneb Silvestr 2011 |
||
Konec roku 2011 jsme se po delší době rozhodli strávit s našimi pejsky a přáteli na horách. A tak jsme se již v létě nechali zlákat nabídkou rodiny Štěpánové na pobyt na jejich chatě Prim v Deštné v Orlických horách. Do Orlických hor jsme se všichni moc těšili na naše přátele, procházky a lyžovačku a já ještě taky na to, že na chvíli nebudu muset vařit a starat se o domácnost a odpočinu si od všedních starostí. A tak 27.12.2011 nastal den "D" našeho odjezdu. Dopoledne jsme nachystali vše potřebné i nepotřebné pro naší, jak taťka vždy říká "výpravu na Severní pól", a před polednem jsme vyjeli směr Deštné v Orlických horách. Měli jsme před sebou cca 250 km, tedy zhruba 3 hodiny cesty. Jelikož vánoční svátky byly hektické a nebyl příliš čas si chystat dle mapy nejlepší trasu, spolehli jsme se tentokrát na nejmodernější techniku, tedy navigaci, která nás měla dovést na místo.Bohužel jak jsme později zjistili "stroj" neuznává léto a zimu a tak nás tvrdošíjně hnal z Mohelnice směrem do Jeseníků a Orlických hor, cestou necestou, kopcem nekopcem...Naše veliké štěstí bylo, že zrovna tálo a cestou jsme si říkali, že pokud napadne sníh, budeme v Orlických horách ještě slavit Velikonoce :-). A tak jsme jeli - úzké cesty, sem tam nějaké zmrazky na cestě, občas před námi auto - "pokusný králík". "Pokusní králíci" nás trošku uklidňovali, neboť jsme si říkali,že pokud projede "pokusný králík", zvládneme to i my :-). A zvládli jsme to. Po Polské hranici, cestami značenýma, že se v zimě neudržují, jsme šťastně dorazili na chatu Prim. Teprve na místě jsme zjistili, že jsme měli jet širokými krásnými cestami na Rychnov nad Kněžnou a Dobrušku, takže zpět jedeme určitě tam. Celý pobyt jsme zde trávili společně s dalšími pejskaři. Letos se jich zde oproti létům minulým sešlo trošičku míň a tak jsme se potkali nejen se "skalními", kteří už zde tráví 4 Silvestr, ale i s "nováčky" jako jsme byli my. Parta, která se zde sešla byla moc fain a to jak parta pánečků tak i pejsků, kteří běhali společně na volno. Všemu šéfovali "domácí psí pánové" Siďák a Albík se svými pánečky rodinou Štěpánovou, která se o nás vzorně starala. Všem patří od nás velký dík. Dále zde s námi byli smečka Edíka, Andrease a Oktíka, smečka Ladyca bern, Eldegi, Valeros Bohemia, rodina Lagova se svou čtyřhlavou psí smečkou, "Becherovkovi" s Halí a Belí a novofundlanďanka Ida Matylda od Trojské skály s pánečky. Po příjezdu trošku tálo, takže jsme pouze prozkoumali okolní louky, a nejbližší trasy vhodné k venčení pejsků. Druhý den jsme šli prozkoumat možnosti sjezdovek a hlavně stav sněhu na nich, jelikož bylo nad nulou a docela citelně tálo. Sjezdový areál se nachází od chaty Prim cca 10 minut pěšky nebo se zde dá zajet za 2 minuty autem. My jsme vzali pejsky a šli pěšky. Sjezdovky vypadaly co se týče sněhové pokrývky zachovale, objevili jsme krásný svah pro děti a tak jsme se odpoledne rozhodli pro první zkušební jízdu na dětském svahu. Anetka, jak jsem zjistila, za rok své lyžařské počátky zapomněla a tak nás čekala hodina společného trápení. No nic, nakonec jsem usoudila, že nejsem zrovna nejlepší lyžařský učitel, že po létech své lyžařské praxe vše dělám tak automaticky, že zkrátka nedokážu Anetce vysvětlit jak na to, na kterou nohu tlačit...A tak po skončení našich jízd jsme ji přihlásili na další 2 odpoledne do lyžařské školy. Byl to vskutku dobrý nápad. Ve škole Anetka hned při první jízdě zjistila jak na to, takže druhý den za odměnu již s paní instruktorkou vyjela na velkém vleku a sjela i velký kopec, ale nakonec chtěla přece jen jezdit na tom malém dětském. Takže všechna odpoledne jsme trávili lyžováním. Velmi pěkná sjezdovka je červená pod sedačkovou lanovkou, kterou můžeme vřele doporučit. Dopolední čas jsme se věnovali intenzivnímu unavování pejsků. Naše cesty s nimi vedly po základní trase kolem Rampušáka (viz titulní obrázek) ke kostelíku, odkud bylo možno se vydat doprava z kopce dolů podél sjezdovky pomy nebo po červené turistické značce a vrátit se zpět k chatě Prim (okruh cca 2 hodiny se zastávkami na focení apod..) nebo se dá jít od kostelíku doleva po červené, kde se dojde k rozcestníku. Odtud pak po zelené se po 1,5 km dostaneme zpět do deštné po sjezdovkách, nebo se dá si okruh prodloužit ještě pokračováním po červené, možností se zde nabízí opravdu hodně. Někteří si den před Silvestrem udělali celodenní výšlap na Masarykovu chatu. My jsme nešli, protože Anetka měla odpoledne objednanou lyžařskou školku. Silvestr jsme v programu trošku otočili. Dopoledne jsme si byli naposled zalyžovat. Anetka mi na dětském kopečku, předvedla jak krásně ji to jde, skoro jsem ji nestačila, po vystoupení z vleku mi okamžitě ujížděla po trase slalomu dolů, když jsem se jí zeptala jestli ještě pojedeme, tak řekla ještě 20x !!! A tak jsem musela u vlekaře "ukecat" ještě pár jízd navíc. Pak jsme se šli najíst výborných langošů ,které zde v jednou domečku prodávají a po výborném obědě jsme se ještě prošli do městečka cca 15 minut chůze od sjezdovek a pak tradá na Prim. Anetka s "dědou" šla povinně spát, aby byla svěží na dlouhý večer a já s pejsky jsem vyrazila na hromadnou odpolední procházku se všemi účastníky letošního Silvestra za účelem unavit psy, aby v noci nezlobili,ale nevím jestli se víc unavili psi nebo pánečci :-). Trasa vedla tradičně ke kostelu a pak po červené doleva na sjezdovky, kde naše řítící se početná psí smečka budila značnou pozornost, dole následovalo občerstvení svařákem a pak tradá zpět na Silvestrovskou večeři. Silvestrovský večer jsme strávili stejně primovně jako ty předešlé - společenskými hrami - Times up, pexeso, Česko, Evropa, Svět, Jak nedostat infarkt, Activity a spousta dalších.... Silvestrovský večer byl avíc ještě "okořeněn" tanečními kreacemi Anetky s Evčou :-). V půlnoci jsme přípitkem přivítali nový rok, vypustili z pokojů všechny psy, aby se nebáli Novoročního střílení, někteří před chatou zaprskali prskavkami na uvítanou novému roku. V neděli jsme před polednem zabalili naši výpravu a vyrazili zpět k domovu, tentokrát již přes Dobrušku a Rychnov, pak jsme si již zapnuli navigaci,ale ta tvrdošíjně vzdorovala naší trase, která se jí vůbec nelíbila a stále nás hodlala vrátit do hor. Následoval tedy trest. Byla vypnuta. My jsme vytáhli stařičký autoatlas z doby ČSSR a zdárně jsme podle něj po hlavních cestách dojeli domů. Všem účastníkům moc děkuji za milou a příjemnou společnost a hlavně rodině Štěpánových za to že nám umožnili tak krásný Silvestrovský pobyt. |
Letní výcvikový tábor Pecka 2011 |
||
I když letní výcvikové tábory pořádané zejména pro bernské salašnické psy mají již několikaletou tradicí, my jsme se teprve letos "rozhoupali" k tomu se takového tábora zúčastnit.Zvolili jsme tábor který pořádají manžele Pečenkovi z chovatelské stanie z Mokrovous v rekreačním areálu Pecka u Nové Paky a svého rozhodnutí opravdu nelitujeme... Pecka se nachází nedaleko Hradce Králové což je necelých 300 km cesty od nás. A tak jsme v pátek 12.8. nabalili do auta vše potřebné včetně pejsků Gaily a Totého a vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. Naše první zastávka byla ve Štramberku, kde jsme přibrali kamaráda Michala s jeho německým ovčákem Dexíkem. Auto tak bylo zaplněno až po střechu, já jsem s radostí Michalovi předala řízení a pokračovali jsme na Pecku. V tomto areálu je možno bydlet v chatičkách nebo ve zděném domečku, kde se nacházejí pokoje se sprchou a WC. zvolili jsme ubytování v domečku, abychom měli trochu větší pohodlí a nemuseli pořád někam odbíhat, což je s malým dítětem někdy trochu problém. V sobotu ráno proběhlo rozdělení do družstev. Štěňátka vedla Marťa Štěpánová, začátečníky Sláva a Jana Dohnalovi a zkouškaře Renata Kubecová a Evička Hyklová. Po večeři si vždy bylo možno vyzkoušet s figurantem Michalem obrany a nácvik hlídání předmětu na zkoušku ZPU1. Kromě výcviku jsme si mohli s pejsky rovněž vyzkoušet jízdu na raftu a tahání vozíků. Dále si všichni měli možnost za výborné instruktáže Pavla Pečenky a Marti Štěpánové nácvik správného vystavování pejsků v kruhu. Vyvrcholením tohoto nácviku pak byla celotáborová výstava, při které však nešlo o krásu předvedených jedinců, ale hodnotilo se umění majitelů pejsků psa správně předvést. Soutěžilo se v kategoriích štěně-pes, štěně-fena, dospělí psi, feny do dvou let a feny starší dvou let. V každé kategorii bylo uděláno pořadí prvních 4 nejšikovnějších pánečků s pejsky, kteří byli odměněni medailí. Pak mezi sebou soutěžili kategorie psů a kategorie fen. Vítězové se pak utkali o absolutního vítěze, kterým se stala Helča "Garušková". Ve čtvrtek odpoledne se konaly závody, kde se soutěžilo v tahání vozíků v slalomu, ale pozor, tahali pánečci a pejskové odpočívali, další disciplínou bylo střílení s flusačky na cíl a poslední pak proběhnutí labyrintu s pejskem. Vítězkou tohoto závodu se stala Jitka s Abby Eldegi. My se závodu neúčastnili, nebot psi, kteří měli v pátek dělat zkoušky měly nařízené povinné volno a odpočinek a tak pejsci odpočívali a my jsme si udělali výlet do Jilemnice, kde jsme si prohlídli expozici tamního zámečku, včetně muzea čokolády. Výlet jsme zakončili v místní cukrárně a vrátili jsme se zpět do tábora. Nesmím taky zapomenout na program pro děti, ty v době konání výcviku měli zajištěnou školku s oblíbeným Ríšou, takže stavěli v lese domečky, hledali šmoulíky, jezdili na raftu, stříleli z luku, flusačky...,zkrátka se nenudily a dobře se bavily a my jsme se mohli v klidu věnovat výcviku. I mimo běh školky se děti zžily takže společně kreslily a řádily až do večerních hodin. V neděli večer dokonce měly svou discotéku, kterou jim zorganizovala Jana Dohnalová. Téměř každý večer se konal táborák s opékaním buřtů a s kytarami a bubínkem a pokud zrovna táborák nebyl tak si vždy bylo s kým a o čem si povídat, nebo jsme se věnovali různým společenským hrám jako Ubongu, Time upu, pokeru, pexesu... zkrátka hráli si nejen děti,ale i dospělí :-). . V pátek jako vyvrchlení tábora se konaly zkoušky ZOP a ZPU1.Zkoušek ZOP se zúčastnilo 8 psů a zkoušek ZPU1 5 psů. Já jsem se pokoušela s Totém splnit zkoušku ZOP a s Gailou zkoušku ZPU1. Bohužel se ani Gaile ani Totému zkoušku nepodařilo splnit. Gailu zradila disciplína hlídání předmětu.Celý tábor jsme trénovali hlídání, kdy onen zloděj šel proti psu razantně což Gaila skvěle zvládla. Paní rozhodčí naproti tomu prošla kolem Gaily zcela klidně a nenápadně a ledvinku s dobrotami ji v úplném klidu nenápadně sebrala :-), takže bylo jasné, že když se Gailina nechala okrást, že nás za tento cvik nemine nula bodů. Takovou ztrátu už ani na poslušnosti nemáme šanci dohnat a tak si zkoušku budeme muset zopakovat někdy příště :-).S Totém nám poslušnost vyšla na 36 bodů, což vypadalo velmi slibně , protože nás čekaly ještě skupinové cvikyx, přenášení a nepříjemný materiál, jenomže se přihnala znenadání obrovská bouřka. což je pro našeho Totíčka kamenem úrazu, neboť on se bouřky nesmírně bojí, takže po nástupu na skupinovou poslušnost se zasekl a odmítl dál cokoliv dělat, jeho jedinou touhou bylo se jít okamžitě před tou hrůzou schovat a tak jsme zkoušku bohužel nedodělali. V pátek večer se konala maškarní i se psy. Tohle bylo celé v režii Anetky, která už doma vymyslela, že Toté bude tygr,Gaila lev a Anetka gepard a já budu jejich krotitelka. Naši pejsani jsou naštěstí z domu zvykli na různé úbory, které jim Anetka občas navléká, takže jim ani nošení masek nečinilo žáden problém. Naší masku jsme souhrně nazvali "Divoké kočky". I když na této soutěži bylo opravdu spousta krásných a zajímavých masek tak se nám s divokýma kočkama podařilo obsadit druhé místo, hurááá :-) a vysloužili jsme si tak nejen medaili,ale i drobné dárečky. V sobotu dopoledne se uskutečnil závěrečný překážkový závod ve kterém naše družstvo získalo první příščku a odpoledne nás již čelal odjezd domů. Tábor byl moc prima, já i Anetka jsme byly opravdu nadšené, vůbec se nám nechtělo domů. Takže už obě se těšíme na ten další v roce 2012 :-) |
Sobotka a okoli 2009 |
||||
Jelikož jsme na neděli plánovali účast Gaily na mezinárodní výstavě v Mladé Boleslavi rozhodli jsme se,že tuto výstavu spojíme s malou dovolenou a tak jsme již v pátek vyjeli směr Nepřívěc u Sobotky, kde jsme se ubytovali v hotelu Ort.Pejsci se vyřádili na přilehlých loukách, kterými je hotel obklopen. V sobotu jsme se zašli podívat na nedaleký Hrad Kost a od něj jsme se pak prošli do údolí Plakánek, kde se nachází mlýn Doroty Máchalové ze slavné pohádky s Čerty nejsou žerty. Byla to krásná procházka tam i zpět dlouhá 6km, obklopena nádhernými skalními útvary. Cestou se pejsani mohli občerstvit vodou ze studánky. Odpoledne jsme se vydali na zámek Humprecht, který opravdu stojí za podívání a poslechnutí velmi zajímavého výkladu o životě na tomto loveckém zámečku. Den jsme završili ve výborné cukrárně v Sobotce na náměstí. |
Svratka 2017 |
||
Část poloviny letních prázdnin (29.7 - 06.08.2017)jsme se stejně jako v loni rozhodli prožít opět ve Svratce ve Žďárských vrších. Opět jsme se ubytovali, stejně jako v loni, v naší oblíbené chatičce č.C1 náležící k hotelu Svratka, která je umístěna hezky mezi stromy a tak je v ní, dle mého názoru ze všech chat nejchladněji, což jsme vzhledem k tropickým venkovním teplotám opravdu ocenili. V sobotu ráno kolem 10 hodiny jsme vyjeli směr Svratka po trase Olomouc, Mohelnice, Polička, Krouna. Tentokrát jsme s sebou brali Jairu a Deu a Gailinka zůstala doma hlídat pánečka a domeček. Cestu cca 210 km jsme zvládli za 3 hodiny, s jednou malou přestávkou. Udělali jsme si malou procházku lesem nad hotelem, ubytovali se, poobědvali a opět jsme se s holkama vydali do lesa na procházku, našli jsme i první houby a tak jsem měla hned první den co krájet a sušit. V neděli, vzhledem k tomu, že předpověď počasí na nsledující týden hlásila horka jsme se vydali do našeho z loňska oblíbeného lesa plného hub po červené směrem k Rybenským perničkům, nasbírat nějaké houby. Pravda, nebylo to to, co v loni, hub nebylo tolik a muselo se pořádně hledat, ale nakonec jsme byli s naším "úlovkem" spokojeni. Odpoledne, zatímco psí holky odpočívaly v chatce, my jsme si stejně jako každý další den šli zahrát tenis a večer si zaplavat v hotelovém bazénu. Holky pak čekaly ještě dvě kratší procházky do lesa před večeří a pak před spaním. V pondělí jsme se vydali na Tisůvku a Žákovu horu. Autem jsme dojeli do vesnice Cigháj, kde jsme nechali auto na okraji vesnice po levé straně směrem od Herálce u zemědělské usedlosti. Odtud jsme pokračovali po modré turistické značce kousek po silnici a vesnicí k penziónu Tisůvka (i tam je možno zaparkovat). Od Tisůvky jsme se vydali po modré směr Zubačka, v polovině cesty je odbočka doleva lesem do kopce (u dřevěné lavičky, na stromě je vidět stará modrá značka) jsme se vydali do kopce, kousek se stoupá po kamenech a skalách, ale psi i my jsme to bez problému zvládli. Po výstupu jsme se napojili u skály Tisůvka na červenou turistickou značku. Odtud jsme pokračovali 3 km klesáním a pak stoupáním na Žákovu horu. Odtud 0,5 km na Žákova hora rozcestí. Odtud 0,5 km po zelené ke Stříbrné studánce - pramenu Svratky. Pak ještě pokračujeme po zelené. Až zelená bude odbočovat doleva, my pokračujeme po asfaltce společně s naučnou stezkou "Žákova hora". Z asfaltky pak odbočíme doleva, až uvidíme zpevněnou lesní cestu. Po ní scházíme dolů až narazíme na modrou turistickou značku. Po modré pak pokračujeme doprava lesem až do obce Cigháj k autu. Kroě průchodu vesnicí a přechodu hlavní silnice jde celá trasa lesem, psi mohou běhat volně. Cestou jsme potkali jen pár turistů na Žákové hoře, jinak jsme šli sami. Psi se měli možnost napít až při výstupu na Žákovu horu kde teče potůček, jinak je třeba mít vlastní zásoby vody. Celý tento okruh je dlouhý cca 10 km, my jsme ho zvládli s drobnými přestávkami za 3,5 hodiny. V úterý jsme si udělali výlet k hotelu Medlov, kde jsme trávili letošního Silvestra, podívat se, jak to zde vypadá v létě. Oproti klidu na Svratce je zde v létě poměrně lidnato, v lese víc houbařů než hub, na turistických trasách poměrně dost turistů. Prošli jsme se cca 2 hodiny po lese a zelené turistické značce ke Třem studním a pak už spěchali k autu a rychle zase pryč do poklidné Svratky. Ve středu jsme se vydali na procházkový okruh lesy Svratky. (cca 10 km, 3 hodiny) Od hotelu Svratka lesem 2 km k rozcestníku, pak po červené začce do kopce, pak odbočíme na neznačenou lesní cestu vedoucí nad červenou značkou jakoby nazpět, jdeme kousek, pak lesem z kopce kontrolujeme stav hub narazíme na lesní cestu, po té pak z kopce dolů, až narazíme na modrou turistickou značku. My se pak vydáme doleva do kopce neznačenou zpevněnou lesní cestou až narazíme na asfaltku (cyklostezku), jdem po ní až je možno uhnout mírně doleva na zpevněnou lesní cestu, po ní dolů tak dlouho, až je možno uhnout doleva na zpevněnou lesní cestu jdeme mírně z kopce až narazíme na lesní cestu, která tu naši napříč křižuje, dáme se doprava a jdeme tak dlouho až bude možno odbočit na zpevněnou lesní cestu doleva, až protneme modrou dáme se po ní nahoru až dojdeme z zámečku Karlštejn, odtud po červené zpět k rozcestníku a pak k hotelu. Ve čtvrtek jsme se vydali na Devět skal. Autem jsme se posunuli do Herálce, kde jsme po hlavní napravo minuli autobusovou zastávku, pokračujeme dál a v pravotočivé zatáčce odbočíme doleva (uvidíme zelenou značku)po ní pak dojedeme k rozcestníku Kopaniny, kde je možno nechat auto. Odtud pak jdeme po modré 3 km na Devět skal. Odtud 1 km zpět k rozcestníku U Žida, pak po žluté z rozcestníku Na Brušovci. Odtud po zelené 0,5 km k rozcestníku U Nebožtíka a pak nás již čekají po zelené 2 km zpět na Kopaniny k autu. Celý okruh měří 9 km, dá se zvládnout pohodovou chůzí za 3 hodiny. Vede převážně lesem. Lesy jsou nádherné plné hub, takže je možno se na trase zdržet déle a sbírat a sbírat... V pátek nám dopoledne pršelo a tak jsme procházku zkrátili. Šli jsme od hotelu 2,5 km k rozcestníku U studánky, odtud po modré ke zkamenělému zámku, pokračovali z kopce po modré a pak opět neznačenou lesní cestou do kopce zpět k červené značce a pak dolů ke studánce a hotelu. Okruh nám zabral 2,5 hodiny a ušli jsme celkem 8,5 km. V sobotu jsme se vydali na Rybenské perníčky. Od hotelu k rozcestníku a odtud 3 km po červené a zpět. Celkově 11 km. Opět nádherná cesta lesem plných hub , bez lidí. V neděli jsme si zabalili věci a udělali si dvouhodinvou procházku lesem, poobědvali a vydali se zpět k domovu. Užili jsme si krásnou dovolenou, počasí vyšlo, užili jsme si nádherných mechových lesů plných hub. Výborná kuchyně a přijemné prostředí hotelu Svratka jen umocnily náš pocit že se nám tato dovolená opět moc vydařila. |
Svratka 2020 |
||
Začátek letních prázdnin (11.7 - 18.07.2020)jsme se stejně jako před 3 lety rozhodli prožít ve Svratce ve Žďárských vrších. Opět jsme se ubytovali, stejně jako v loni, v naší oblíbené chatičce č.C1 náležící k hotelu Svratka, která je umístěna hezky mezi stromy a tak je v ní, dle mého názoru ze všech chat nejchladněji, což je v létě pro nás a hlavně naše pejsky to nejlepší řešení. V sobotu ráno kolem 11 hodiny jsme vyjeli směr Svratka po trase Olomouc, Mohelnice, Polička, Krouna. Tentokrát s námi jela naše celá psi smečka v plném obsazení jen kočka Zrzka zůstala doma a užívala si týden pohody a klidu, zkrátka tu pravou válecí kočičí dovolenou bez věčných honiček. Cestu cca 210 km jsme zvládli za 4 hodiny - kolonám v Olomouci a v Moravské Třebové jsme se bohužel tentokrát nevyhnuli, cestou nás provázel déšť tak stání v kolonách bylo více snesitelné než v parném slunečném dni. Po příjezdu jsme si s udělali s pejsky naši již obvyklou úvodní procházku Cínovou lesní stezkou a našli pár hub. Pro večerní venčení, které se každý den konalo kolem 20:30 jsme si první den, kdy jsme večer byli plní sil vyšlápli sjezdovku a pak volně lesem jsme sestoupali zpět na Cínovou stezku. Další dny jsme již znaveni po celodenních aktivitách chodili pouze k "nosatému" uprostřed Cínové stezky. Po procházce již následovalo krmení "dravé zvěře" a klid pejsků až do 6:30 ráno kdy je čekalo každodení předsnídaňové venčení a procházka k nosatému stromu. Pak opět každodenní ranní krmení, klid po krmení, naše bohaté snídaně a pak jsme se cca v 09:30 denně vydávali na naše tůry. V letošním roce k nám bylo počasí turisticky příznivě nakloněno. Nepanovaly příliš velká vedra, teploty lehce nad dvaceti stupni byly přijatelné pro nás a pro psy. Dokonce ač od středy hrozilo zhoršení počásí a déšť se nám tento na našich tůrách vyhnul obloukem a přicházel až ve večerních hodinách, takže co víc si přát.... Po každodenních tůrách jsme si s netou dali vždy od 16-17 hodin tenis a pak hoďka relaxace v hotelovém bazénu, aby byla bohatá hotelová večeře pěkně zasloužena. A teď už něco o našich tůrách.... V neděli, jsme autem zajeli do Boru u Sutče a odtud se vydali po zelené turistické stezce k Toulovcovým maštalím a odtud po červené přes Vranice jsme se vrátili zpět k autu. Okruh dlouhý cca 7 km je takový terénně velmi zajímavý. Časté přeskakování lesního potoka bylo takovým zpestřením trasy a pro pejsky vítaným občerstvením. Tato trasa je právem turisticky oblíbená a hojně navštěvovaná takže jsme na trase potkali dost turistů. V pondělí jsme se vydali do Krucemburku k rybníku Řeka a odtud pak okruhem k Ranskému rybníku a lesem kolem rybníka Řeka zpět k autu. Okruh v délce cca 11 km. Ta tomto okruhu jsme moc lidí nepotkali ale celou cestu nás provázely hejna komárů, kteří nám jinak pohodovou trasu pěkně znepříjemňovali. V úterý jsme opět zavítali do Železných hor. Z lesní cesty před Budislaví jsme se vydali po červené kolem skalních útvarů Velryba, kostelíček, Oslí chodba a pk po žluté kolem Pancéřové lodi, Městských maštalí jse se vrátili zpět k autu. Okruh byl dlouhý cca 8 km. Turisty jsme potkai zejména na červené značce vedoucí k Oslí chodbě. Žlutá trasa byla téměř bez lidí. Ve středu jsme se vydali z Cikháje po červené na Žákovu horu a odtud po modré a lesní stezce zpět k autu. Okruh byl dlouhý cca 8 km. Na odré trase jsme potkali cyklisty, jinak pohodá a pooprázdná trasa. Ve čtvrtek jsme se vydali z osady Polanka přes sklaní útvar Betlém po červené ke skalnímu útvaru Kolumbovo vejce. Odtud pak zpět do Polanky po lesní cyklostezce bez cyklistů. Opět trasa plná přeskoků přes potůček. Ráno poměrně prázdná po poledni i zde již bylo hojně turistů. Okruh byl dlouhý cca 8 km. V pátek jsme si udělali okruh kolem skály Tisůvka. Z nezačené cesty před obcí Cikháj jme se pak napojili na modrou turistickou značku a po té na červenou, která nás zavedla na Tisůvku. Z Tisůvky jsme pak pokračovali po červené zpět k autu. Okruh dlouhý cca 15 km, dá se alternativně různou délkou neznačené lesní trasy zkrátit. Po trase jsme opět sebrali pár hříbků domu na polévku. V sobotu nás opět vyprovázel déšť. Zabalili jsme si věci a udělali si krátkou procházku lesem a vydali se zpět k domovu. Tentokrát jsme volili kvůli obavám s dalšího stání v kolonách trasu přes Sněžné, Boskovice a Prostějov a za 3 hodiny jsme byli doma Užili jsme si krásnou dovolenou, počasí vyšlo, užili jsme si nádherných mechových lesů plných hub. Výborná kuchyně a přijemné prostředí hotelu Svratka jen umocnily náš pocit že se nám tato dovolená opět moc vydařila. |
Českosaské Švýcarsko 2014 |
||
Část druhé poloviny letních prázdnin (02.-09.8.2014)jsme se rozhodli prožít v Českosaském Švýcarsku. Po dlouhém hledání vhodného ubytování (měli jsme poměrně náročný požadavek, neboť jsem chtěla skloubit možnost ubytování s 2 velkými psy s ubytováním s krytým bazénem, abychom si krom turistikování měli možnost si v místě ubytování zaplavat) jsem nakonec objevila hotel Ostrov v Ostrově v Českosaském Švýcarsku. A svého výběru jsem nelitovala. Hotel je krásný, jsou zde obrovské pokoje, takže naše psí holky GAILA i DEA se tam obrazně řečeno úplně ztrácely :-). Okolí hotelu bylo krásné, oblopují ho rybníky a zezadu les, kde se měly holky dostatek možností se proběhnout a vyvenčit . V hotelu je možno se stravovat (výborně zde vaří), my jsme si zde zajistili snídani a večer jsme si vždy něco dobrého vybrali. I zdejší personál byl velmi milý a příjemný. V hotelu se nachází bazén , což ocení hlavně děti, které v létě příliš nebaví celý týden od rána do večera chodit po výletech a procházkách,ale i dospělí neboť není nic příjemnějšího než se jít po celodenním chození po horách osvěžit do bazénu. kromě bazénu je zde k dispozici i vířivka i sauna, takže nic nebrání užít si super relaxace. Počasí nám taky vyšlo krásně, celý týden jsme měli slunečno, ale nepanovaly nesnesitelná vedra, takové ideální turistické počasí, téměř každý večer přišel nějaký deštík nebo bouřka. V sobotu ráno kolem 8 hodiny i jsme se tedy vyjeli směr Ostrov. Po Trase Olomouc, Hradec Králové, Praha, Děčín. Tentokrát jsme s sebou brali naše obě holky Gailu a Deu a Toté hlídal zahradu a domeček. Cestu jsme zvládli za 5 hodin, s dvěma malými přestávkami na venčení a polévku. Ubytovali jsme se, udělali si malou procházku do lesa nad hotelem a pak jsme šli "vyzkoušet" vodu v hotelovém bazénu, vířivku a saunu. V neděli jsme podnikli náš první výlet do okolí. Vydali jsme se od hotelu na hlavní cestu, kde jsme narazili na červenou značku, která nás vedla kolem sousedního campu k Tíským stěnám (3km). Cesta vedla lesem do kopce kolem krásných skalních útvarů. U turistické chaty u Tíských stěn bylo nutno zakoupit si vstupenku do areálu Tiských stěn, kde nás čekal malý a velký okruh kolem skalních útvatů cca 5 km dlouhý tak cca na 2 hodiny času. Je zde spoustu zajímavých skalních útvarů nesoucí různá jména (tank, želva, slon..) a vyhlídky do okolí. Nejlépe je jít nejprve velký červený okruh a pak malý zelený a zeleným okruhem se vrátit zpět k turistické chatě. V turistické chatě jsme se pak posilnili obědem a pak pokračovali z mírného kopce po žluté turistické značce k rozcestníku Nad Rajcem a odtud zpět k hotelu. (4 km) V pondělí jsme se vydali na rozhlednu na Děčínském Sněžníku. Opět jsme se vydali pěšky od hotelu na hlavní silnici až jsme opět narazili na červenou turistickou značku. Tentokrát jsme po ní neodbočili ke kempu ale šli stále rovně po silnici dokud neodbočila do lesa. Pak jse pokračovali zpočátku strmějším stoupáním, pak už téměř po rovině lesem do obce Sněžník A odtud po silnici se zákazem vjezdu a pk po kamenité cestě k rozhledně. U rozhledny nás přepadl déšť a tak jsme ho přečkali ve zdejší restauraci, apk jsme využili možnosti zapůjčit si koloběžky, takže jsme zpět pokračovali sjezdem na koloběžkách na cestě lesem jsme pak u infotabule odbočili doleva a zpevněnou lesní cestou jsme se dostali na asfaltku která nás zavedla k hotelu. A abychom koloběžek využili dali jsme si ještě malý přídavek a zajeli se podívat kousek k německým hranicím. V úterý jsme si udělali výlet na pevnost Konigtrein do nedelekého Německa Nejkratší cestou je to autem z Ostrova přes hraniční přechod Petrovice, odtamtud je to do cíle cca 22 km. V Koningsteinu je placené parkoviště v budově na 3,5hodiny za 4,5 Eur. Z parkoviště je to k pevnosti buď cca 800m pěšky do kopce, nbo se dá svézt vláčkem. Do pevnosti je třeba zaplatit vstup, rodinné vstupné vyjde na 21 eur. Do, pak se jde lesní cestou až se napojíme na Německou žlutou a pak následně na červenou, od ní je to k cíli cca 5 minut. Zpět po žluté k hraničním kamenům a podél ní prudce dolů z kopce, ve vesnici se pak napojíme opět na zelenou naučnou stezku a po ní půjdem tak dlouho až protnem žlutou. Trasa je dlouhá cca 6km a trvá cca 3 hodiny. Ve čtvrtek jsme si udělali výlet na turisticky nejatraktivnější místa Českosaského Švýcarska na Pravčickou bránu a soutěsky řeky Kamenice. Celá trasa je dlouhá cca 18km. My jsme celý okruh šli od Mezní louky, kde jsme na parkovišti nechali auto (parkovné 100 kč), odtud jsme se vydali do kopce na Pravčickou bránu (2 hodiny poctivé svižné chůze). Vstup na Pravčickou bránu je zpoplatněn 75 kč za dospělou osobu, 25 kč za dítě. Jsou zde opět nádherné výhledy do okolí. Z Pravčické brány jsme pak pokračovali do Hřenska z kopce dolů nejprve lesem, pak cca 2 km po silnici. Z Hřenska jsme potom šli k soutěskám, které se zčásti absolvujou pěšky a zčásti je třeba se nechat převézt ve dvou úsecích lodičkou. Na prvním úseku se za psa platí a měl by mít náhubek, my jsme neměli a pustili nás :-) a na divoké soutěsce jede pes zdarma. Od Divoké soutěsky mírně stoupáme zase zpět na Mezní louku k autu. Krásná trasa, krásné prostředí, vyhlídky, super zážitek na lodičkách akorát na můj vkus trošku "Václavák". V pátek jsme si dali po náročném čtvrtku pouze mírnou procházku lesem k bývalému hraničnímu přechodu "Soví brána" a poohlídli jsme se po okolních lesích po ějakých hříbkách. V sobotu nám nezbývalo než se rozloučit, zabalit věci a vrátit se domů. Užili jsme si krásnou dovolenou, počasí vyšlo, Českosaské švýcarsko stojí určitě za zhlédnutí. Výborná kuchyně a přijemné prostředí hotelu Ostrov jen umocnily náš pocit že se nám tato dovolená moc vydařila. |
Bulharsko Balčik 2010 |
||
V pátek 9.7. jsme ve 13 hodin z Ostravy vyjeli vstříc novým dobrodružstvím. Jeli jsme dvěmi auty. Fordem tranzitem a octavii kombi. Naše osádka čítala 7 dospělých, 3 děti a 17 psů - naše Gaila, 12 yorkšírkých teriérů, 2 jack russel teriéři a 2 irish soft coatet wheaten teriéři. Čekalo nás celkem 1730 km. Cestu jsme volili přes Srbsko. Ukázalo se však, že naše volba nebyla zrovna nejšťatnější vzhledem k tomu, že v Německu zrovna začínaly prázdniny a spousta Turků, kteří pracují v Německu jelo na prázdniny do rodného Turecka a tak okolo Budapešti jsme stáli v hodinové kolomě a další zhruba 3 hoddinové čekání nás čekalo na Maďarsko-Srbských hranicích a hodinové čekání na Srbsko-Bulharských hranicích. Takže příště bychom určitě volili cestu přes Rumunsko. Cesty v Srbsku na to, že se zde vybírají mýtné, připomínaly tankodrom a to samé na nás čekalo i na Bulharských cestách. Psi i děti zvládli ku podivu cestu na výbornou, všichni i přes čekání byli hodní a spokojení a všichni se už moc těšili na koupání v moři. V 17:30 druhého dne jsme konečně dojeli do cíle. Pan "domácí" i když zde bylo psáno, že pobyt se psy je možný, byl s počtu nových psích obyvatel trochu zaskočen a zpočátku se z nás snažil "vydřít" nehorázné poplatky za psy. Navíc ani komfort ubytování neodpovídal tomu co zmíněná CK inzerovala.Měli jsme sto chutí se zbalit a najít si nocleh jinde. Probém byl v tom, že CK Limba od nás již vyinkasovala před pobytem zálohu čítající poloviny celé částky za ubytování, kterou si jak jsme se dozvěděli od "domácího" nechala celou jako provizi a domácí žil pouze z našeho doplatku. O ubytování v Balčiku jak jsme zjistili opravdu není nouze, turistů je zde málo a ubytování přehršel takže se zde zcela bez problému dá ubytovat od 30-50 leva na den (odstupńováno jedno až třílůžkový pokoj - kurz 1 leva cca 14 kč) a pes nikde nevadí a za psa nikde nechtějí žádné poplatky, až na našeho pana domácího, aspoň víme pro příště..... V neděli jsme ještě měli "výstavní volno" a tak jsme šli okouknout místní centrální pláž. Pláž krásná, písčitá, pozvolný vstup do moře, dlouho mělko, takže pro děti přímo ideální. Pejsani zatím na nás čekali v chládečku klimatizovaných pokojů v našem domku. Večer jsme potom vyrazili s pejsany na procházku. V ponděli jsme si ráno ještě s bratrem od Inky Tomášem přivstali a s Gailou jsme šli v 5 hodin ráno na pláž. Balčik ještě spal, sluníčko výcházelo a Gailina neodolala šumícímu moři, hup a už byla ve vlnách a začala ochutnávat slané moře. Divila jsem se, že ji ta slaná voda na pití vůbec nevadila. Po dvouhodinovém koupání a procházce jsem Gailu vykoupala a vyfénovala aby byla "krásná" na večerní výstavy. Pak jsme se šli okoupat my a Gaila opět čekala v klimatizovaném pokoji a po návratu jsme v 17 hodin vyjeli do Albeny, kde v 18hodin měla začínat první výstava. Všechny výstavy (i následující dny) se konaly v Albeně na prostorné travnaté ploše. První den se konaly celkem 3 národní výstavy dvě pod záštitou Černé Hory a jedna pod záštitou Makedonie. Každé z výstav ( i v následujících dnech) se účatnilo přibližně 450 psů různých plemen. Nejpočetněji zde byli zastoupeni yorkšírší teriéři, cane corso, rotvajleři a kavkazští ovčáci. Valká většina vystavovatelů zde přijela z Ruska a Ukrajiny, menšinu tu pak tvořili vystavovatelé z Rumunska, Bulharska, Polska, Slovenska, Čech, Švédska..První den byly výstavy úplně organizačně nezvládnuté, obrovské fronty a tlačenice na zaplacení výstavních poplatků a výdej startovacích čísel nás totálně otrávilo spolu s nekonečným čekáním na zahájení první výstavy, která místo v 18 hodin začínala až v 21:30. Výstavy probíhaly v osvětlených kruzích. Byl totální zmatek v číslech kruhů v tom do kterého kruhu vlastně nastoupit a která ze tří výstav vlastně začne, kdo nezažil, nepochopí, opravdu "nevšední" zážitek na celý život. Pak tedy postupně začínala výstava CAC Montenegro I, CAC Montenegro II a nakonec CAC Macedonia. Po těchto výstavách teprve začínaly závěrečné soutěže CAC Montenegro I,II a CAC Macedonia, kdy úplný konec všemu bylo v 5 hodin ráno následujícího dne. A jak jsme si vedli s Gailou? K mému velkému překvapení, kdy jsem čekala početnou konkurenci z jiných zemí, zde byli berńáci "málopočetným" a téměř neznámým plemenem. Všech třech výstav se učatnil ve třídě mladých pes z Rumunska a ve třídě šampionu naše Gaila, takže cesta ke kýženým titulům byla poměrně jednoduchá i když i tak nám nic rozhodčí nedarovali, pěkně jsme si zaběhali kolečko a tam a zpět a postoj a o BOBa a tak první den jsme získali na všech třech výstavách známku výbornou, CAC, BOB a mohli jsme si tak hned vyřídit šampionát Makedonie a Montenegra. V úterý nás večer čekala mezinárodní výstava tentokrát v "režii" Bulharska. Ani jsem se na výstavu netěšila z vidinou, že nás opět čekají zmatky a dlouhé ponocování až do rána....Naštěstí vše proběhlo hladce, tentokrát bez front na placení a výstava začala dle plánu ve 20 hodin. Tentokrát byli berňáci již tři. Přibyl pes ve třídě šampionů pocházející z Rumunska. Posuzovala polská rozhodčí Viva Maria Soleckyj Szpunar. Gailinku velmi pochválila, odnesli jsme si krásný posudek, známku výbornou a CAC a CACIB a tak jsme si vysloužili Bulharského šampióna. Titul BOB paní rozhodčí zadala psovi ve třídě šampionů a tak jsem měla radost, že tentokrát nemusíme čekat na závěrečné soutěže a můžeme se projít po Albeně a jít dříve spát. Na promenádě Gaila opět budila velkou pozornost a byla velkou atrakcí jakožto exotické neznámé plemeno, které se předvádělo jak umí krásně lízat zmrzlinu, podávat pac.... Ve středu večer se konala druhá mezinárodní výstava pod záštitou Bulharska a já měla vidimu, že pokud i dnes se nám podaří získat CAC tak jsme Grand šampióni Bulharska a pokud získáme CACIBa doděláme i Interšampióna. Opět na nás čekali dva rumunští bernsští kamarádi a konkurenti. Tentokrát berńáky posuzoval bulharský rozhodčí Ivan Dimitrov. Tento rozhodčí dbal zejména na pohyb a tak kromě titulu CAC a CACIB jsme si tentokrát vybojovali i BOBa z čehož jsem vůbec neměla radost, protože budu muset zase čekat až do 23 hodin, kdy budou závěrečné soutěže. Šli jsme se tedy projít s tím, že buď ty závěrečky stihnu nebo ne, stejně exotického berňáka nevyberou tak je to zbytečné, říkala jsem si. Když jsme se vraceli na výstavu tak jsem ještě všem řekla no ono to stejně nemá cenu, jestli bychom tam vyhráli tak to snad vypiju 1,5 Zagorky (tamní značka piva prodávaná v 1,5 litrových pet lahvích a já pivo nepiju neboť mi nechutná). Začaly závěrečné soutěže a už nastupovala nejpočetnější skupina II zastoupena zde snad 30 plemeny. Měli jsme trochu štěstí, že tuto skupinu posuzoval opět Ivan Dimitrov, který nám dal CAC,CACIB a BOB. Opět každého psa nechal samostatně proběhnout závěrečný kruh a pak vybral do uzšího výběru, chvíle napětí a ukazuje na nás, adrenalin stoupá...Další kolečko individuálního běhu každý a pak hlásili třetí místo - novofundlantský pes, druhé místo to si už v tom šoku ani nepamatuju a první místo bernský salašnický pes!!!! Byla jsem tak hrozně šťatná, tak že to ani popsat nedokážu, takový úspěch a v duchu si říkala tak i když mezi berńáky nemáme konkurenci tak v téhle konkurenci vyhrát to bylo fakt něco..Dostali jsme pohár, medajli a čekali na soutěž o nekrásnějšího psa výstavy, kterého opět posuzoval Ivan Dimitrov. A a opět individuální posouzení v pohybu a už zase vyhlášní, třetí místo, druhé místo - neuvěřitelné, bernský salašnický pes !!!! - Gailinka druhý nejhezčí pes celé výstavy, nezapomenutelný zážitek a další pohár. Krásne zakončení dne až na to, že budu muset vypít tu odpornou Zagorku.... Ve čtvrtek ve 20 hodin začínala tentokrát národní výstava pod záštitou Gruzie. Tentokrát jsme berňáky reprezentovali pouze my s Gailou a mladý pes z Rumunska. Tentokrát nás posuzoval rozhodčí z Itálie Antonio di Lorenzo, který každého jedince hodnotil velmi přísným okem. Mladý pes i když zde byl sám si odnesl "jen" známku velmi dobrý. Gaila opět "obstála" a odnesla si známku výbornou, CAC, BOB a do sbírky šampionátů nám přibyl šampionát Gruzie. V pátek se konaly speciální výstavy se zadáním CAC pod záštitou Bulharska. my jsme se na tento den nepřihlašovali a dali si výstavní volno. Jak jsem pak zjistila tento den zde žáden berňák ani nebyl přihlášen. Tento den jsme podnikli výlet do 30 km vzdálené Varny a navštívili delfinárium a pak se vykoupali na proslulých "Zlatých pískách" Psi nás opět po ranním venčení čekali na pokojích, a večer jsme zase s nimi vyrazili na procházku. V sobotu večer se konala národní výstava pod záštitou Moldávie.Opět jsme se této výstavy za berńáky účatnili pouze my a pes ve třídě mladých. Tentokrát nás posuzoval rozhodčí z Bulharska Denis Kuzelj. Gaila opět s přehledem získala titul CAC a BOB a stala se šampionkou Moldávie a Balkánu jelikož už měla šampionáty 3 balkánských zemí, což bylo podmínkou udělení tohoto šampionátu. Tímto jsme završili náš výstavní maratón. V neděli a v pondělí se ještě konaly dvě mezinárodní výstavy pod záštitou Bulharska, kde bylo možno získat kvalifikaci na Cruft 2011, ale jelikož se na Cruft nechystáme a další CAC a CACIB z Bulharska jsme již nepotřebovali tak jsme večery raději strávily u moře, kde se Gaila opět do sytosti vyplavala a tak jsme i večer mohli jít dřív spát a ráno si přivstat a jít společně s Gailou než začne pálit sluníčko na pláž. Tato dovolená byla pro mě velkou zkušeností. Měla jsem trochu obavy jak berńák zvládne pobyt u moře a jestli nebude trpět. Vše bylo bez problémů - cesta, koupání - moře zde není moc slané a tak i sprchovat sladkou vodou po koupání nebylo nutné, stačilo jen vyfénovat nebo oschnout, tím že je již standartem u moře klimatizace tak i přes horký den je berńák v chladném pokoji velice spokojem a odpočívá po ranním plavání. Ve středu nás již čekal návrat domů Inka s Olgou a Tomášem jeli sami přes Rumunsko, my bohužel museli cestu přes Rumunsko vzdát, vzhledem ko tomu, že mi na autě začala svítit kontrolka opotřebovaných brzových destiček a tak krásou Rumunských Alp se snad pokocháme někdy příště. Takže zpátky opět přes Srbsko, tentokrát bez kolon a tak nám cesta domů trvala v přestávkami 24 hodin, (čisté jízdy 19 hodin) Byla to opravdu krásná dovolená, malá Anetka, Gaila i my dospělí jsme si užili moře, sluníčka a odpočinku a k tomu ještě výstzavní úspěchy byly pomyslnou třešinkou na "sladkém dortu" |
Maďarsko Szilvásvárad 2011 |
||
V sobotu se konala v Szilvásváradu mezinárodní výstava na které jsme nemohli chybět. Szilvasvárád je takové horské, turistické centrum maďarska. navíc se zde chovají Lipičtí koně, takže je zde se na co dívat. Výstava se konala na travnaté ploše jezdecké kočárové dráhy. Sluníčko docela pálilo a tak bylo příjemné, když se této ploše nacházely obrovské přístřešky umístěné u kruhů, kde se bylo možno uchýlit s pejsky a schovat před sluníčkem. Bernských salašnických psů, zde bylo přihlášeno celkem 38. Není to příliš velký počet, na který jsme zvyklí na našich výstavách,ale konkurence byla opravdu veliká. Bernské salašnické psy posuzoval slovenský rozhodčí pan Vlado Piskay. Gaila i Toté asi aby se nehádali :-)))), si shodně od tohoto rozhodčího odnesli známku výborný 2, r.CAC. Po výstavě jsme se byli ještě projít v nedelalekém lese a pak jsme nechali pejsky odpočívat v chatě a vydali jsme se do termálních lázní v 30 km vzdáleném Egeru. Eger je krásné historické městečko a zdejší termální lázně s vnitřním i venkovním bazénem a teplotou 37 C byly prostě úžasné. V neděli jsme již narozdíl od yorkšírů a kokršpanělů, kteří znova bojovali a velmi úspěšně na výstavě měli volno a tak jsme vyrazili na výlet. Hned vedle místa konání výstavy jezdil úzkokolejný motorový vláček na horu Szálajku. Bylo neskutečné kolik lidí mělo ten sám nápad na výlet vláčkem. Docela jsem měla obavu, že se do vláčku ani nedostaneme,ale zde jsou zřejmě zvyklí na "davy" turistů (taky jsou to jediné kopečky v Maďarsku) a tak pohotově přistavili vláčky 2. I když byl vláček zcela zaplněn lidmi, nikdo neměl potíže jako je tomu zvykem často u nás,že naši psi cestovali bez náhubku, že by se jich někdo bál a podobně. Po vyjetí na vrcholek jsme se rovněž klidu nedočkali. Všude davy lidí a vláček přivážel další a další. myslím, že pražský Václavák je proti tomuto naprosto klidová zóna :-)).Zde pak vedly trasy do jeskyně, k vodopádům a na rozhlednu. Musím konstatovat, že i když bylo všude plno lidí, naši psi běhali na volno a nikomu to nevadilo, všude vládla pohoda a úsměvy lidí. Odpoledne jsme pak jeli na výlet do 50 km vzáleného Miskolce, kde jsou opět termální lázně. Ty se opět vyplatí navštívit. jsou umístěny v jeskyni a jsou moc krásné se spoustou atrakcemi. V pondělí jsme se ještě jednou jeli podívat spolu s pejsky do Egeru, kde jsme prošli jeho krásné historické centrum a pak jsme se vydali na cestu domů. Moc jsme si tento víkend užili |
Bratislava 2014 |
||
Ubytování jsme si zajistili v Intercampu Zlaté písky v Bratislavě v jednoduché 4-lůžkové chatičce za 30 euro na noc. Bratislava nás přivítala docela nevlídným lijákem a tak jsme celý večer strávili na verandě chatky, nakonec jsme si i přes déšť udělali večerní procházku po rozlehlém areálu campu. Následně jsme se "modlili" aby se hezky vypršelo přes noc a v sobotu a neděli už bylo slunečno. Naše přání bylo vyslyšeno a tak jsme se v sobotu probudily do slunečného rána. Dopoledne jsme strávili ve výstavním kruhu na dostihovém závodišti. Měli jsme štěstí, náš kruh byl umístěný u stromů takže na nás nepálilo sluníčko a ani zde nepanovaly tradiční vedra, bylo příjemně větrno. Výstava byla úspěšná, Cairo se v mezitřídě umístil na prvním místě jako výborný s titulem CAC a Dea se v mezitřídě umístila jako druhá se známou výborná a titulem r.CAC. Poobědvali jsme ve stánku na výstavě, prošli se po nádhezném travnatém dostihovém parkuru a pak se vrátili zpět do campu. Po kafíčku a krátkém relaxu jsme nechali naše evidentně výstavou unavené pejsánky zrelaxovat a my jsme se vydali vyzkoušet teplotu jezera v areálu campu. I když voda byla teplá, přesto vzhledem k sice slunečnému avšak chladnému a větrnému počasí, jsme se rozhodli koupání přece jen vynechat a místo toho jsme si trošku protáhli kosti na posilovacích strojích v parku campu. Pak jsme se vrátili pro naše již evidentně zcela zregenerované pejsky a společně si udělali výlet na hrad Děvín. Autem to bylo z campu cca 15 km. Pod hradem bylo parkoviště dokonce k velkému překvapení se neplatil žádný polatek a odtud vedla krásná stezka kolem Dunaje k soutoku Moravy a Dunaje a odtud pak k hradu. Do areálu hradu jsme se nepodívali neboť tam měli psi vstup zakázán a tak jsme si místo kulturního zážitku udělali zážitek gurmánský v restauraci penzionu U Srnčíka naproti parkovišti :-) a jelikož se již šeřilo vrátili jsme se zpět do campu. Večer jsme pak poseděli, povykládali na terase chatky u čaje a kafíčka. Nedělní ráno bylo opět slunečné, výstava opět pro nás úspěšná, Dea obhájila včerejší druhé místo a titul r.CAC, Cairo byl tentokrát taky druhý s titulem r.CAC. Po posilnění výborným langošem, kafíčkem a mochitem a procházkou po areálu závodistě jsme se vydali zpět k domovu. Opět nechyběla krátká procházka na Bumbálce a kafíčko. A pak už jsme vyrazili domů Moc jsme si tento víkend užili |
Dolná Strehová 2014 |
||
Ubytování jsme si přes server megaubytovanie.sk v areálu termálního koupaliště Aquatermal v Dolné Strehové v chatce Bystrá s kuchyňko, sprchou a WC za 24 euro na noc. V sobotu jsme se probudily do deštivého dne a cestou na výstaviště si vroucně přály aby se konečně vypršelo. Naštěstí naše přání bylo vyslyšeno a tak po té co jsme v lijáku postavily výstavní stan, našti přestalo pršet. e m Naše přání bylo vyslyšeno a tak jsme se v sobotu probudily do slunečného rána. Dopoledne jsme strávili ve výstavním kruhu na dostihovém závodišti. Měli jsme štěstí, náš kruh byl umístěný u stromů takže na nás nepálilo sluníčko a ani zde nepanovaly tradiční vedra, bylo příjemně větrno. Výstava byla úspěšná, Cairo se v mezitřídě umístil na prvním místě jako výborný s titulem CAC a Dea se v mezitřídě umístila jako druhá se známou výborná a titulem r.CAC. Poobědvali jsme ve stánku na výstavě, prošli se po nádhezném travnatém dostihovém parkuru a pak se vrátili zpět do campu. Po kafíčku a krátkém relaxu jsme nechali naše evidentně výstavou unavené pejsánky zrelaxovat a my jsme se vydali vyzkoušet teplotu jezera v areálu campu. I když voda byla teplá, přesto vzhledem k sice slunečnému avšak chladnému a větrnému počasí, jsme se rozhodli koupání přece jen vynechat a místo toho jsme si trošku protáhli kosti na posilovacích strojích v parku campu. Pak jsme se vrátili pro naše již evidentně zcela zregenerované pejsky a společně si udělali výlet na hrad Děvín. Autem to bylo z campu cca 15 km. Pod hradem bylo parkoviště dokonce k velkému překvapení se neplatil žádný polatek a odtud vedla krásná stezka kolem Dunaje k soutoku Moravy a Dunaje a odtud pak k hradu. Do areálu hradu jsme se nepodívali neboť tam měli psi vstup zakázán a tak jsme si místo kulturního zážitku udělali zážitek gurmánský v restauraci penzionu U Srnčíka naproti parkovišti :-) a jelikož se již šeřilo vrátili jsme se zpět do campu. Večer jsme pak poseděli, povykládali na terase chatky u čaje a kafíčka. Nedělní ráno bylo opět slunečné, výstava opět pro nás úspěšná, Dea obhájila včerejší druhé místo a titul r.CAC, Cairo byl tentokrát taky druhý s titulem r.CAC. Po posilnění výborným langošem, kafíčkem a mochitem a procházkou po areálu závodistě jsme se vydali zpět k domovu. Opět nechyběla krátká procházka na Bumbálce a kafíčko. A pak už jsme vyrazili domů Moc jsme si tento víkend užili |
Nitra 2014 |
||
Cesta ubíhala hezky, po ceste ještě zastavili na Bumbálce na krátké venčení. Nepřízeň počasí nás však brzy vyhnala do auta. Senec už nás přivítal vlídným i když trošku větrným počasím. Berňáci šli na řadu jako první v našem kruhu, takže jsme pak měli s Deuškou spoustu volného času než začaly závěrečné soutěže, kde soutěžila Lucka s Titkou v soutěži o nej štěně. A tak jsme si v jedné z tamních hospůdek daly výborné halušky a pak Dea zahájila plaveckou sezonu v Seneckém jezeře. Po výstavě jsme se přesunuly k Nitře do Lužianek, kde jsme měly zajištěné ubytování v ubytovně pri Lipe, v jednoduchém útulném 2-lůžkovém pokoji za 10 euro na noc za osobu. Psi bydleli zdarma. Kousek od ubytovny byla možnost nádherné procházky kolem řeky Nitry, čehož jsme s Deuškou využily. V sobotu po skončení výstavy jsme autem zajeli na kopec na parkoviště k nemocnici a odtud pokračovali k rozhledě Zobor, kde jsme pořídili nějaké fotky na památku. V neděli po výstavě jsme zamířili zpět domu. Užili jsme si nádherný prodloužený víkend. |
Turňa nad Bodvou 2014 |
||
A tak, vzhledem k tomu, že nás čekala poměrně dlouhá cesta (400 km) jsme již v pátek ráno autem zamířili k cíli, kde jsme se dotali až v odpoledních hodinách. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu Reva v Turni nad Bodvou. Penzion se nachází u hlavní cesty směřující do Velké Idy (do Idy je to odtud autem cca 20 minut). Penzion je oplocený a naproti penzionu je nádherná louka s rybníky, takže opět ranní venčení pejsků nebyl žáden problém. Ubytování v penzionu je moc hezké a i kuchyň je velmi dobrá. Dvolůžkový pokoj zde vyjde na 30 euro na noc, přistýlka 5 euro. V pátek po večeři jsme se s pejsky vydali podívat na nedaleký Torňanský hrad, kdy přejdeme hlavní cestu a napojíme se na modrou turistickou značku, pak pokračujeme do kopce cca 45 minut. Hrad je volně přístupný a nabízí krásný výhled do okolí. Sobotní dopoledne jsme strávili na výstavě ve Velké Idě. Výstava se koná v parku. Autem je možno vjet do areálu až téměř ke kruhu, takže odpadá dlouhé nošení věcí. V parku je množství sromů poskytující stín, takže i poměrně horké dny, které tento víkend panovaly jsme zvlásli bez úhony. Po výstavě jsme si udělali malý výlet do centra Košic na pěší zónu. Opravdu stojí za podívání, centum je krásně opravené, je zde spousta fontánek, kavárniček, kostelíků, takže je co vidět. Po procházce v Košicích jsme zamířili zpět do našeho penzionu. Po obědě a odpočinku, jsme autem zajeli do vesničky Zadiel (cca 5 minut autem) a odtud jsme se vydali projít Zádielskou Tiesňavu. Je to opravdu krásná procházka lesem kolem skal a potoka. I v horkém dni zde byl příjený chládek. Dal by se zde udělat celodenní okruh, ale protože už nebylo tolik času pojali jsme to jako dvouhodinovou procházku tak i zpět, tak snad někdy příště toho zvládneme víc, určitě to stojí za to. V neděli po výstavě jsme zase zamířili zpět k domovu. Moc jsme si tento víkend užili |
Naše dovolené bez psů |
Mallorca 2013 |
||
Část první poloviny letních prázdnin (06.-13.07.2013)jsme se letos strávilive Španělsku na ostrově Mallorca. Na základě doporučení pracovnice ck eximtour jsme zvolili středisko Paguera, které se nachází západně od hlavního města Palma de Mallorca. Zde nám byl dopuručen hotel Beverly Playa a musím říct, že jsme rozhodně nelitovali. Tentokrát jsme měli i veliké štěstí na dobu odletu z Ostravy i Mallorcy, kdy jsme z Ostravy odlétali ve 12:20 a v 16:00 už jsme se koupali v moři a zpět jsme letěli v 15:50, takže jsme si ještě v den odletu mohli užít koupání v moři. Hotel Beverly Playa se nachází přímo na pláži. Pláž byla krásná s jemným pískem a šlo se opravdu notný kus do moře než začala opravdová hloubka, takže jsem se nemusela strachovat o Anetku, která mohla do sytosti řádit v "malé vodě". I dno moře bylo krásně písčité, moře bylo čisté a poměrně teplé (25C). Na písčité pláži přes den vyrůstalo spousta staveb malých a velkých stavitelů, takže děti i dospěláci se opravdu nenudili. Na pláž to bylo od hotelu ani ne 2 minuty. Jen se vyšlo ze zahrady a chodníčkem se došlo až téměř ke břehu moře takže žádná cesta, auta.... Hotel byl větší 8 patrový,ale služby zde byly dokonalé, vše šlo i na vzdory plné obsazenosti hotelu velmi hladce, všude bylo čisto, uklizeno, jídlo výborné. Hotel byl vybaven 2 venkovními plaveckými bazény, 1 brouzdalištěm pro malé děti a venkovní vířivkou, takže kdo nechtěl k moři mohl si zaplavat ve sladké vodě. Středisko Paguera je malebné a klidné. Od hotelu se dalo chodníčkem přes pláž dojít na hlavní cestu tzv "Bulvár" kde bylo spoustu restaurací a obchůdků se vším možným. Každý večer hotel pořádal pro své hosty večerní program. Nejvíc nás zaujala papoušščí show - kdy nám 4 papoučsci ara, anazoňan, žako a kakadu předváděli jak umí jezdit na kole, koloběžce, tahat vozík s druhým papouškem, vztyčovat vlajku, házet mince do pokladničky a mnoho dalšího. A pak vysoupení profesionálních tanečníků španělského tance Flamenco, což byla opravdu podívaná. Celotýdenní koupání a slunění jsme si vyplnili taky občasnými výlety, které jsme si zorganizovali sami, neboť výlety organizované cestovní kanceláří byly poměrně dost drahé. V úterý jsme tedy nasedli na autobus 102, který stál kousek od hotelu a dovezli se do hlavního města Palma de Mallorca za 3,7 euro na osobu a pak jsme se horskými tunely jeli podívat historickým vláčkem do městečka Soller. Cestou se nám otevíraly nádherné panoramata krajiny vybízející k fotení. I samotné městečko bylo moc hezké (lístek tam i zpět vyšel na 20 eur na osobu, dítě to mělo za 10 eur) Z městečka Soller se dalo ještě historickou tramvají dojet do přístavu Port de Soller, tam jsme již nejeli ale příště bych asi zvolila i cestu tramvají, protože prý je přístav opravdu nádherný. Tak snad příště. Po návratu do "Palmy", jsme si prošli náměstí a historické centrum a na nábřeží nasedli na autobus a jeli zpět. Ve středu nás náhoda dovedla k tomu, že jsme si udělali 3 hodinový výlet lodí s proskleným dnem, kde se dal pozorovat život na mořském dně.K výletu jsme přišli tak, že Anetka při procházke objevila v jednom stánku s nabídkou výletů kabelku s pejsky, a prosila mě abych se paní zeptala kde ji koupila, že by taky takovou chtěla a tak, co bych pro své dítko neudělala, jsem se paní ptala. Kabelka byla dárek, takže se koupit nedala, ale paní nám nabídla výlet lodí. Jelikož ji Anetka byla moc sympatická svým zájmem o pejsky, dostali jsme slevu a Anetka mohla jet zdarma. Výlet měl jedno zastavení spojené s koupáním v moři a dále půlhodinovou zastávku v přístavu Port de Andrax. Výlet to byl moc hezký a příjemný za 15 eur na 1 osobu a jak jsem již psala, Anetka jela zdarma. Jinak zdarma to měly všechny děti do 6 let. Ve čtvrtek jse si půjčili malé autíčko "Ford Ká" a vyrazili jsme se podívat do hor. Původně jsme plánovali že dojedeme až na sever ostrova,ale jelikož se to v horách samá serpentina a Anetce nedělaly vzadu zatáčky moc dobře, tak jsme dojeli pouze do Valdemossy odkud sjeli úzkou klikatou cestičkou do malebného přístavu Port de Valdemossa, kde jsme si trošku zaplavali a pak jsme se vydali zpět na jihovýchodní pobřeží Mallorcy na údajně nejkrásnější pláž. Moře tam bylo skutečně azurové, akorát proti naši Pagueře tam bylo o poznání dráž a u vstupu do moře to nebyl jen čistý písek,ale byly i kameny. Pro mě osobně byla skutečně nejkrásnější pláž v našem letovisku Paguera. Po zkušenosti s výletem autem musím říct, že bych příště volila půjčit si auto na začátku pobytu na více dní (je to velmi výhodné) a necestovat celý den okruh,ale jen se vždy podívat na jedno nějaké vybrané konkrétní místo. Dovolená byla opravdu nádherná i když se mi líbilo i předchozí léta v jiných zemích u moře, tak momentálně u mě jednoznačně vítězí jako nekrsnější destinace na pobyt u moře Mallorca. |
Mallorca 2014 |
||
Část první poloviny letních prázdnin (09.- 16.07.2014) jsme se letos opět, stejně jako loni strávili ve Španělsku na ostrově Mallorca. A opět tak jako loni jsme zvolili středisko Paguera a nám známý hotel Beverly Playa, zrátka "pachatel se vrátil po roce na místo činu") a opět jsme našeho rozhodnutí nelitovali Tentokrát jsme měli i veliké štěstí na dobu odletu z Ostravy i Mallorcy, kdy jsme z Ostravy odlétali ve 12:20 a v 16:00 už jsme se koupali v moři a zpět jsme letěli v 15:50, takže jsme si ještě v den odletu mohli užít koupání v moři. Hotel Beverly Playa se nachází přímo na pláži. Pláž byla krásná s jemným pískem a šlo se opravdu notný kus do moře než začala opravdová hloubka, takže jsem se nemusela strachovat o Anetku, která mohla do sytosti řádit v "malé vodě". I dno moře bylo krásně písčité, moře bylo čisté a poměrně teplé (25C). Na písčité pláži přes den vyrůstalo spousta staveb malých a velkých stavitelů, takže děti i dospěláci se opravdu nenudili. Na pláž to bylo od hotelu ani ne 2 minuty. Jen se vyšlo ze zahrady a chodníčkem se došlo až téměř ke břehu moře takže žádná cesta, auta.... Hotel byl větší 8 patrový,ale služby zde byly dokonalé, vše šlo i na vzdory plné obsazenosti hotelu velmi hladce, všude bylo čisto, uklizeno, jídlo výborné. Hotel byl vybaven 2 venkovními plaveckými bazény, 1 brouzdalištěm pro malé děti a venkovní vířivkou, takže kdo nechtěl k moři mohl si zaplavat ve sladké vodě. Středisko Paguera je malebné a klidné. Od hotelu se dalo chodníčkem přes pláž dojít na hlavní cestu tzv "Bulvár" kde bylo spoustu restaurací a obchůdků se vším možným. Každý večer hotel pořádal pro své hosty večerní program. Nejvíc nás zaujala papoušščí show - kdy nám 4 papoučsci ara, anazoňan, žako a kakadu předváděli jak umí jezdit na kole, koloběžce, tahat vozík s druhým papouškem, vztyčovat vlajku, házet mince do pokladničky a mnoho dalšího. A pak vysoupení profesionálních tanečníků španělského tance Flamenco, což byla opravdu podívaná. Celotýdenní koupání a slunění jsme si vyplnili taky občasnými výlety, které jsme si zorganizovali sami, neboť výlety organizované cestovní kanceláří byly poměrně dost drahé. V úterý jsme tedy nasedli na autobus 102, který stál kousek od hotelu a dovezli se do hlavního města Palma de Mallorca za 3,7 euro na osobu a pak jsme se horskými tunely jeli podívat historickým vláčkem do městečka Soller. Cestou se nám otevíraly nádherné panoramata krajiny vybízející k fotení. I samotné městečko bylo moc hezké (lístek tam i zpět vyšel na 20 eur na osobu, dítě to mělo za 10 eur) Z městečka Soller se dalo ještě historickou tramvají dojet do přístavu Port de Soller, tam jsme již nejeli ale příště bych asi zvolila i cestu tramvají, protože prý je přístav opravdu nádherný. Tak snad příště. Po návratu do "Palmy", jsme si prošli náměstí a historické centrum a na nábřeží nasedli na autobus a jeli zpět. Ve středu nás náhoda dovedla k tomu, že jsme si udělali 3 hodinový výlet lodí s proskleným dnem, kde se dal pozorovat život na mořském dně.K výletu jsme přišli tak, že Anetka při procházke objevila v jednom stánku s nabídkou výletů kabelku s pejsky, a prosila mě abych se paní zeptala kde ji koupila, že by taky takovou chtěla a tak, co bych pro své dítko neudělala, jsem se paní ptala. Kabelka byla dárek, takže se koupit nedala, ale paní nám nabídla výlet lodí. Jelikož ji Anetka byla moc sympatická svým zájmem o pejsky, dostali jsme slevu a Anetka mohla jet zdarma. Výlet měl jedno zastavení spojené s koupáním v moři a dále půlhodinovou zastávku v přístavu Port de Andrax. Výlet to byl moc hezký a příjemný za 15 eur na 1 osobu a jak jsem již psala, Anetka jela zdarma. Jinak zdarma to měly všechny děti do 6 let. Ve čtvrtek jse si půjčili malé autíčko "Ford Ká" a vyrazili jsme se podívat do hor. Původně jsme plánovali že dojedeme až na sever ostrova,ale jelikož se to v horách samá serpentina a Anetce nedělaly vzadu zatáčky moc dobře, tak jsme dojeli pouze do Valdemossy odkud sjeli úzkou klikatou cestičkou do malebného přístavu Port de Valdemossa, kde jsme si trošku zaplavali a pak jsme se vydali zpět na jihovýchodní pobřeží Mallorcy na údajně nejkrásnější pláž. Moře tam bylo skutečně azurové, akorát proti naši Pagueře tam bylo o poznání dráž a u vstupu do moře to nebyl jen čistý písek,ale byly i kameny. Pro mě osobně byla skutečně nejkrásnější pláž v našem letovisku Paguera. Po zkušenosti s výletem autem musím říct, že bych příště volila půjčit si auto na začátku pobytu na více dní (je to velmi výhodné) a necestovat celý den okruh,ale jen se vždy podívat na jedno nějaké vybrané konkrétní místo. Dovolená byla opravdu nádherná i když se mi líbilo i předchozí léta v jiných zemích u moře, tak momentálně u mě jednoznačně vítězí jako nekrsnější destinace na pobyt u moře Mallorca. |
©CzechRea 2001 - 14